středa 27. dubna 2011

Labáček a Tisá

Je to daleko. To je asi nejčastější, co můžu slyšet, pokud u nás navrhnu výlet do těchto míst. Labák je jen o něco blíž, než třeba Osp a k tomu je třeba přičíst 200km D1, která je kapitolou sama pro sebe. Tentokrát se ale podařilo. Sice to trvalo pět let, ale přeci jenom sem nahnal 4 lidi do auta, nasliboval jim všechno možné a nemožné a společně vyrazili k Drážďanům. 


Volba padla na Labák. Janě jsem nasliboval cesty jako na Obelisk v Prachově, Kamilovi sportovní cesty a Markovi postačilo jen lezení. První volba padla na Ligu neregistrovaných. Smutným faktem bylo, že jsem se v ní bál neskutečně víc, než tomu bylo kdysi. Že jsem až tak zlenivěl sportovním vápnem jsem opravdu nečekal. Už na místě se shodujeme, že lepší oblast široko daleko není a tak začínám být optimistou, že se sem snad podívám i častěji. Než 4 lidi vylezou 60m cesty a než s Kamilem nacvakáme vedlejší VIIIa, zjišťujeme, že naše síly se blíží konci. Nastává teda čas splnit slib Janči - výlet.

 

Pravčická brána je opravdu super, vedlejší hotel už sice takový zázrak není, ale budiž. Celkový dojem je báječný a já konečně pomalu zapomínám na "výdrb", který nám připravila odborná porota v soutěži SOČ. Holt, pokud ekologové posuzují práci geologa, vlastně se ani jiný výsledek čekat nedá. Ale to jen taková malá odbočka, protože ve vnitřní otrávenosti jsem prožil velkou část výletu.


Další den padá volba na Tisou. Nikdy jsem tam nebyl a tak se moc těším. Skály jsou super, popravdě nevím, kdy a jestli mě to na písku někdy bavilo víc, než tady. Skály mají ideální výšku, super prostředí a vůbec - všechno je super. Po bloudění se vracíme zpět k Janusově hlavě, kterou asi jedinou poznáváme a zkoušíme cestu za VIIa, která je v pohodě a jištěním není o nic horší, než třeba cesty na Lidečku. Po jejím vylezení míříme na Dárek rekreantům (VI). Po cestě potkáme Nojvu s Markétou a tak si za nima dolezeme parádní cestu lehké klasy. K Dárku bych potom dodal ještě asi tolik - mám pocit, že za VI to není. Oblez první kruhu podle mě z VI nemá mnoho společného. Minimálně VII to být musí. A vůbec, dostat se k prvnímu až tak úplně rekreantské není. Ale cesta super!


A co závěrem? Snad jen to, že se co nejdřív vrátím. Chasa snad bude ochotná vyrazit na dlouhou cestu. Některé písky máme sice blíž, ale tyhle jsou super.