Vale de Poios

Nevím, jak začat článek o oblasti, kterou myslím, mnoho českých lezců přede mnou nenavštívilo. Už jsem omrkl oblasti těsně u Porta, případně přímo v Portu. Většina z nich splňovala to, co se dá očekávat od městských oblastí, žádná kromě boulderingu v Lavadores mě nijak nenadchla. Po poradě s Nojvou, který tu byl loni na semestr jsme zamířil za chlapíkem jménem Silvio Morgado - řeknu na rovinu: lezeckému štěstí vstříc.

(a řekněte, že to nepřipomíná St. Legere...)

Domluva byla jednoduchá, tak jsme v neděli zamířili směr Coimbra. Poblíž tohoto univerzitního města na půli cesty mezi Lisabonem a Portem se nachází kopečky, které jsou budovány jurským vápencem. Ano, spolu s blízkostí moře a rychlou erozí se tu nabízí to, co vyhledává valná většina lezců z celého světa v jižní Francii, Španělsku nebo Itálii.

(tohle je zas hotová Sperlonga.... akorat asi o něco lepší)

Vale de Poios - předem musím říct, že lezecké oblasti v okolí Coimbry je třeba brát jako celek, třeba jako Frankenjuru. Nebrat jen konkrétní podoblasti. Ono, každý z vás říká, že jede Jury, ne do Marienthalu (omlouvám se, jestli jsme špatně napsal). Ono, jen v těsné blízkosti Vale do Poios mi byli ukázány další tři oblasti, velikostně srovnatelné s Vale de Poios a mezi těmito oblastmi se dá přejít, nebo přejet autem za pár minut, respektive odhadem hodinu chůze. Mám-li se zamyslet nad tím, co mi první sektor připomínal, řeknu bez váhání, že na první pohled to bylo St. Legere.... při lezení sem si potom připadal jako v Juře. To zas bylo dírkama. Mínusem je výška, ale díky převislosti tu nateče i tak. Samozřejmě, Ceuse ani Siurana to není, ale je to super než cokoliv u nás nebo na Slovensku. To jest můj názor, který měnit jen tak nehodlám, na to jsme měl první dojem příliš silný.

(Silvio si dává 7b na OS... prej bylo lehké :-D)

Oblast se nachází u vesničky Poios, nedaleko Redinha. Má celkem 12 sektorů, celkem průvodce uvádí 162 cest. Nutno podotknout, že se zdaleka nejedná o konečný počet cest. Portugalská lezecká komunita je malá a cesty vznikají pomalu. Zejména východně orientovaná strana nabízí obrovský potenciál cest, které si na svůj vznik budou muset ještě nějaký ten rok počkat.

(tady jsem si připomněl cesty z Ceuse, ty kousek napravo od Cascade)

Závěr? Zavedu hvězdičkový systém, jedna až pět hvězdiček. Pět dám akorát Siuraně :-P, možná někdy Red Rocks, jestli se tam dokopu. Nulu tradičně Krasu (považujte za skutečně neobjektivní), tři Predhorie, Prečínu, čtyři Lidečku (holt neobjektivní patriot valašský)... Takže Vale de Poios 4*

(Silvio - místní lezecká generalita. V průvodci je na mnoha fotkách)

Plusy:

• málo lezců, v Portugalsku lezení není tak populární
• blízko od parkoviště, pohodlné spaní ve svobodomyslném a přátelském Portugalsku
• velmi kvalitně zpracovaný knižní průvodce za rozumnou cenu (15€). Je v něm celé to vápencové uskupení v okolí Coimbry, včetně info, jak se tam dostat busem atd.

Mínusy

• výška - nepřesahuje 20m
• horko (v zimě zas plus, takže spekulativní)
• u bivaku není voda a ani nevím, kde by na okolí byla
• můj soukromý problém - jsou tam nýty, které nemusím (nedá se pytlit :-D)

Tak, a ještě pro dokreslení a případné následovníky ... kde že to je!

Zvětšit mapu

Valongo - první lezení v Portugalsku s lanem

Valongo je oblast těsně u Porta. Jedná se tedy o ukázkovou městskou oblast, což v sobě skýtá řadu výhod i nevýhod. Leze se na granitu, který zde vytvořil poměrně zajímavé chyty, včetně hodin madel a obecně chytů, které se na podobném materiálu nijak zvlášť často nevidí.

Obtížnost cest je různá. Od velmi lehkých, až po 7b+ v sektoru Amarella, který je pro mě zvláštní hlavně tím, že moc nechápu, jak se k němu má správně chodit. My jsme brodili. Teď to šlo, bylo přes 30°C, ale jak to budu dělat v zimě kdy tam konečně bude tření, to opravdu netuším. Leze se na několika sektorech, které jsou rozprostřeny na několika kilometrech čtverečních. A ještě doplním, lezení není tak hnusné, jak by se na první pohled z fotky mohlo zdát. Nicméně, Lavadores je stejně lepší!

Nejedná se o lezení, za kterým by se hodilo cestovat tisíce kilometrů, ale na vyblbnutí po škole, práci nebo jen když se nechce cestovat moc daleko to určitě stačí. Ostatně, ty lepší oblasti jsou spíš až v okolí Coimbry, tam bych měl jet zítra, pokud teda všechno dobře dopadne. Ještě doplním, že skutečně hnusnou kulisu jinak místy pěkného okolí dokresluje požářiště lesa (v Portugalsku nic neobvyklého) a taky lom s obrovskou haldou. O tom, že Portugalci moc často odpadkové koše nehledají jsem se už myslím zmínil v minulosti, takže i ty odpadky připomínají spíš Matiční ... Mimochodem, oblast je známa těžbou zlata už od římských dob

Průvodce pro Portugalsko obecně neexistuje, nebo momentálně není. Bohužel, Portugalci nic kromě fotbalu, motorismu a surfování neznají.

Průvodce na Valongo najdete tady.

Liga mistrů - Porto vs. Atletico Madrid, aneb jak sem šel na fotbal podruhé...

Začnu tedy tím, že na podruhé už jsem na fotbal vlezl, a tak moje druhá návštěva neskončila u bran Estadia de Dragao jako minule. Upřímně, zatím jsem byl na fotbále jen u nás v Lipové, ve Slavičíně jsem nikdy nebyl. Tentokrát mě teda čekalo něco jiného. Liga mistrů a to ještě v Portu. Lístky jsme nakonec sehnali za "pouhých" 18€ s tím, že jsme nakonec zvolili raději místo nahoře, než dole a za brankou.

Ceny za fotbal v Portu jsou samostatnou kapitolou. Jsou velmi vysoké v poměru k ostatním cenám. V ČR se docela obecně ví, že Portugalsko bylo první zemí, kterou ČR předběhla ze starých členů EU z pohledu HDP. Já jen nastíním, že onu převahu ČR tady v praxi moc nevidím a kolikrát si myslím, že HDP Portugalska musí být minimálně dvojnásobné. No, snad je to tím, že jsem se pořádně nedostal za hranice Porta, které spolu s Lisabonem určitě tvoří většinu HDP Portugalska. Tak tedy, pokud nejste členem Socio (což je ve městě odhadem každý kdo ví, kde je stadion), tak zaplatíte minimálně 30€ za ligu, 40€ potom za utkání v základní skupině Ligy mistrů. My tedy vysolili 18€.

Stadion v Portu je nádhera, 50 000 lidí uvnitř utvoří na každý zápas domácího týmu super atmosféru, fotbal strašně prožívají. Ono, my jsme dostali Socio kartičku od jednoho z profesorů na škole a myslím, že ve škole tuhle kartičku vlastní hooodně z akademiků.

Samotné utkání? Hned na úvod mě nasrali tím, že mi zakázali vzít foťák... tak jsme ho musel odevzdat. Holt, ostatní to vědí, tak ho schovají. Co bych ovšem mohl vyfotit na takovém utkání z podstřechy stadionu? Chjo, hlavně že hulit se tam může... První podstatná okamžik byl kolaps jednoho z diváků, který byl následně odvezen, potom vystřídání golmana Madridu, který 2x poskočil a už ho nesli. V první půli jsem si připadal jako na dětské trampolíně, kde děti legračně padají, takové divadýlko, těch teatrálních pádů bylo příliš :-D. Když už jsem se začal bát, že na velkém fotbale neuvidím gól, tak se stal malý zázrak a Porto dokopalo poskakující balón za čárů ... tak si na stadioně zařvali, no :) Druhý jsem neviděl, jelikož mi výhled zhatila jedna z fanynek, která neskutečně intenzivně mávala svou šálou, takže druhý jsem neviděl... Pak bylo rozhodnuto, kluci to doklusali, občas si čutli na půlce a já mohl odejít s pocitem, že pětikilo je v prdeli, ale že jsme viděl krásný stadion a podstatnou část portugalské kultury.

Jak jsme šli na fotbal....

Porto vs. Sporting Lisabon :-D

Portugalsko je fotbalem velmi zatížená země. On už Salazar jen proto, aby si dělnickou třídu uklidnil a měl od ní jednoduše řečeno pokoj přišel na to, že když jim dá fotbal, pivo, víno, jídlo a bydlení má od dělnické třídy, tudíž naprosté většiny obyvatel země klid...

Plán navštívit nějaký ten zápas jsme měl i přesto, že na fotbal ve Slavičíně nepáchnu ani omylem. Maximálně tak do Lipové, kde se rád podívám na vysloveně amatérský fotbal, kde si člověk i nějakou tu srandu užije. Tentokrát to ale bylo přeci jen Porto a k tomu Sporting Lisabon...

Cena lístku měla být 15€, kterou jsem byl ochotný akceptovat i s vědomím, že možná ani míč neuvidím z té dálky. Zrušili jsme tedy plány na víkendový výšlap s vidinou hodnotného sportovního zážitku a vyrazili na konečnou všech linek metra: Estadio de Dragao. Vylezli jsme před monstrózní novodobou dominantu Porta ejhle, lístky za 15€ už nebyli a prej ani nejsou, že ono je to jen pro nějaké členy nějakého spolku s podmínkou takovou, že musí mít trvalý pobyt v Portu :-) Takže se na nás vrhli všichni překupníci co kolem stáli a začli nám nabízet lístky a bylo až s podivem, jak všichni uměli najednou anglicky. Lístky za 30€ nám nabízeli za 25€ ... a to ať si strčí pánové někam. Tyhle peníze za to, abych se mohl podívat na bandu nagelovaných simulantů jak se válí po trávníku tím víc a teatrálněji, jak se blíží velkému vápno, tak tohle odmítám, za třetinové peníze letíme na Kanáry za stejné můžu jet do Lisabonu nebo se podívat do populárního Algarve. Obešli jsme teda stadion, podívali se kolem, našli místo odkud byla velkou dírou vidět přibližně polovina stadionu (ano, tady budu pravidelně chodívat gratis, tak jako se ostatně chodí u nás ve Slavičíně). Pro tentokrát jsme se rozhodli vykašlat se na čekání (několikahodinové) na zídce s tím, že vidíme půlku hřiště a dokonce i půlku jedné branky, ale příště - proč ne. Na Chelsa si tam postojím :)

Inu, tak skončila má první návštěva velkého fotbalu ...

P.S. výsledek nakonec 1:0 pro Porto... v televizi byl záznam. Porto dalo jednoho záhadného usmolence kdy se odrazil míč do branky od některého z hráčů - říkejme tomu třeba teč.

taky doufám, že sem nechodí moc fotbalových nadšenců aby tu po mě plivalo, že jak jsme jim to tady poplival jejich nádherný sport, ale jen se klidně vyjádřete! :)

Lavadores - bouldering

Bez lezení by to nešlo...

Mimochodem, možná by aspoň stálo za to, někdy to zkusit. Oprostit se od věci milované, ale už někdy tak všední. Zkusit něco nového, třeba surfovat na vlnách ... něco, co doma na rybníku ve Slavičíně budu moc jen těžko dělat a na co už nikdy v životě nemusím mít ty správné podmínky. Vždyť lezení je tak nenáročné - šutry jsou téměř všude. Bohužel, stará láska nerezaví a tak jsme v Portu hned druhý den vyrazil do Valonga. Lezecké to oblasti nedaleko od Porta. Tam sem ale zapomněl foťák - teda, foťák jsem nechal na privátu. Tak tedy o Portské Stránské... (chudák šutry ve Valongu, takové přirovnání ale ten Zetor mi tam nějak nechyběl).

Začnu teda oblastí, kam se dá z Porta dostat MHD. Jedná se obrovské množství žulových balvanů roztroušených po plaži v části Vila Nova de Gaie zvané Lavadores. Ono je to vlastně pořád ještě Porto, aglomerace OPorta je obrovská. V knihách se uvádí, že Porto má cca 300tis obyvatel. Realita je ale někde úplně jinde. Město Porto, kde nelze pořádně rozlišit kde končí a začínají části jako Porto, Riberira, Vila Nova de Gaia, Valongo, Matoshinos ... tak tady v té aglomeraci žije hodně přes 1mega lidí.

Bouldering v Lavadores je velmi slušnou lezeckou nabídkou, která z mého úhlu pohledu daleko převyšuje možnosti lezení v místě mé domovské univerzitě - v Brně. Kras prostě nemusím! Balvany se táhnou v délce několika set metrů. Dopady jsou velmi luxusní - do jemného písku pláže. K tou šum oceánu, prostě nádhera! K oblasti pravdě podobně neexistuje žádný průvodce. Každý lezec si musí kameny projít a vyhlédnout, co ho zajímá. Leze se po oblinách, krystalech které ač už malé nebo větší vystupují z mateční horniny zdejší žuly. Kuriozitou může být to, že ne vždy si zalezete ten boulder, který máte v plánu - přiliv někdy rozhodne holt za Vás.

Lavadores je velmi pěkné lezení. Nicméně, pokud by někdo chtěl vážit z ČR cestu dlouhou přes 3000km do Porta, rozhodně bych mu návštěvu rozmluvil. Pokud se člověk někdy octne v tomto konci světa (středověkého doopravdy), může zde strávit několik velmi krásných dnů. Praktické informace, aneb další s čím je počítat je to, že písek se lepí na lezky = kobereček pořeší mnohé. V Portugalsku je většinou teplo, a teplo se s třením na žule zrovna moc nekamarádí....

Porto - začátek půlroku v Portu ...

Ve čtvrtek to začalo. Po půl roce chystání, příprav a nakonec potom snad i nechuti odjet jsme byl časem dotlačen s Evčou sednout do létajícího dobytčáku a nechat se odnést na samotný konec Evropy. Po noci na Hahnu jsem v 8 ráno vystoupil v místě, které se má stát na půl roku mojím domovem...

Bydlíme na Rua de Cabral (na čabrálu). Ulici kousek od centra, nedaleko Placa de Republica u centra zdejšího MHD Trindade... Ubytování je za 150€. Cena je slušná, ale je to strašně malý kamrlík, kde pořádně ani není kam odložit věci. Nicméně jsem tu sotva 3 dny a už jsme si pomalu zvykl, tak snad to časem půjde.

Zatím na mě Portugalsko místy působí jako ghetto nepřizpůsobivých občanů u nás. Zejména jejich schopnost najít místo pro sušení prádla a obecně nízká schopnost zacházení s odpadky, o hledání odpadkových košů nemluvě...

Dojmy jsou zatím příliš čerstvé. Já zatím pevně věřím, že mi začíná nejlepší půlrok života, na který si ještě v důchodu rád vzpomenu. Každopádně, zatím je příliš brzo na takové soudy, ale je tu prostě krásně ačkoliv daleko...

Zítra jdeme poprvé do školy, takže začne ten správný hukot :)

65000mm

Dneska zas přidám něco do soudku o zapomenutých a ne příliš často lezených cestách. Přibližně před 14 dny jsem po roce vyrazil na Súľov. Prečín, Predhorie a Sokolie mě až tak odtáhly od dřív milovaného Sůľova. Na Sůľov sem vyrazil s Janinou a její přání bylo zkusit něco dlouhého. Vzhledem k tomu, že cesty jako Venušino čaro nebo Rapsodia v modrom sem lezl už několikrát, pokusil jsem se prubnout cestu, o které jsem věděl jenom to, že exustuje a kde se přibližně nachází. Tak teda 65000mm. Cesta vede na Chrám, měří něco kolem 70m, leze se na 3 délky, klasa je prej 7-. Lezení je to docela pěkné, po 30m délce, kde se leze zprvu po hraně, potom se pokračuje v mírném traverzu doleva přes obrovské, vodou vymleté žlaby. Délka číslo dvě je potom veskrze hnusná, lehká, ale poslední, třetí délka v plotně stojí za to. K tomu když přičteme překrásné výhledy, máme několik pěkných hodin :) Slanění je potom naopak úplně nahovno. Dostat se doprava ke štandu je tragedie, další slaněni křovím taky pěkně nasere a poslední lehce pocuchá nervy v tom ohledu, jestli lano dosáhlo až dolů. Jářku, dosáhlo. Jinak bych tu už nebyl :)

Ještě bych chtěl zmínit něco málo o nové SK oblasti. Jedná se o další sektor na Predhorie, když se projde dál za novým Kopytem směrem na Sokolie. Sektor je určitě nadějný a má před sebou budoucnost. Je na něm plno lehkých, dlouhých cest kolem 30m. Obtížnost cest je kolem 5-6, nejtěžší bude na pomezí 6+, možná 7-. Sektor by měl nést název K60. Cest tam bude kolem 10, ale díky metrům lezení si tam člověk zaleze na celý den. Zatím je skála lámavá, špinavá, ale snad se to po pár deštích zlepší. Já si tam jeden den pěkně zalezl. Dlužno taky říct, že ve spojení Broznové, Podkovy, Kopyta a nově i K60 tu vznikla oblast vhodná pro lenochy kterým se nechce do kopce (Sokolie, Zlatá), nebo snad pro ty, kterým do potomci zatím neumožní.