Tam kdesi na východě

Tam kdesi na východě

Když jakýkoliv lezec uslyší slůvko písek, tak si tento pojem spojí především se strachem kdesi vysoko nad kruhem, smyčkami, spory o magnéziu…a taky místy jako "Labák, Ádr, Hrubice, Sušky…" A několika dalšími, méně známými oblastmi v Čechách. A pokud bychom lezci v Čechách položili otázku, která z vyhlášených pískovcových lokalit je v ČR nejvýchodnější, tak by asi zahloubal a poté odpověděl Ádr? Teplice? Nebo snad nejvýchodnější oblasti Broumovska??? Ha, omyl!!! Ono totiž kdesi dál, cca 200km na jihovýchod se nachází … (ano správně Morava) a pro lezce tzv. Moravské pískovce no a právě o nich by měl být následující kraťounký článek…

Moravské písky se dají rozdělit na dvě části. Na jihozápadní část (Chřiby, poblíž Uherského Hradiště) - o té psát moc nebudu a severovýchodní část (Vsetínské vrchy, Hostýnské vrchy, Javorníky, Vizovické vrchy - okolí měst Vsetín, Zlín, Valašské Meziříčí, Valašské Klobouky). Hned na začátek bych chtěl ještě upozornit, že na moravském písku to nebude o hrdinských výkonech kdesi vysoko nad kruhem (to tu nenajdete), ani o lezení nekonečných spár na obrovitánské věže, stejně tak jako o ulomených či vydrolených chytech (to tu taky nenajdete). No tak pokud tedy tohle při lezení vyloženě vyhledáváte, tak nic ve zlém, ale zůstaňte doma, tam se vám bude líbit víc. Jsem student geologie a proto bych si neodpustil pár řádků o geologii. Pískovce na Moravě mají pramálo společného s pískem v Čechách. Písek na Moravě patří do flyšového pásma karpat a je VÝRAZNĚ tvrdší. Většinou vůbec nesolí (jen třeba specifická místa, prostě nějaké malé místo, třeba jen jedna cesta.)! To je dáno především stářím (Moravské písky jsou výrazně mladší). Dalším faktem je, že se zde v podstatě nevyvinula skalní města jako v Čechách. Jedinou čestnou výjimku tvoří Pulčiny - jediné pískovcové skalní město celé Moravy. Mě osobně je velmi dobře známo, protože tu mám chalupu a k celému místu mám velmi zvláštní vztah, protože právě tady jsem dělal své první horolezecké krůčky. Kaňkou je ale to, že se tu už několik let "neleze" (zákaz) a šance na znovuotevření (povolení) : jsou prakticky nulové. Jinak se jedná především o osamocené skalky (tady bych možná přirovnal k Jizerkám). Dalším překvapením by mohlo být i to, že je zde pískovec často proložen pásem slepence což vlastně znamená, že si na jedné skalce zalezete na dvou úplně odlišných matroších…

Budu pokračovat jištěním. V minulosti zde bylo jištění v mnohem větších rozestupech, ale klasici tady zdaleka nebyli tak silní, a právě proto se dnes zdejší lezení řadí k těm bezpečnějším. Jištění bych přirovnal spíš k Labáku (levý břeh - "Ríšoland"). Někde trochu horší, ale většinou ještě o něco lépe odjištěno než Labák. Stejně tak otázka magnézia je zde, zdá se definitivně vyřešena - práší se! A nikdo vám za to nic neřekne! Dost možná je to způsobeno i tím, že zde lezení zdaleka nemá takovou tradici. První výstupy zde byly uskutečněny až kolem roku 1943.

V jihozápadní části moravských pískovců bych chtěl jen vyjmenovat jednotlivé skalky, které se zde nacházejí. Chřiby jsou velmi dobře přístupné a to po silnici E50 pokud pojedete od Brna směrem stále na východ. Dominantou Chřibů je hrad Buchlov a skály jsou rozesety prakticky po celém území samotných Chřibů. Asi nejznámější a nejhodnotnější skálou je Kozel nedaleko Koryčan (možná vám to něco říká: Koryna - Koryčany…) Kozel samotný je umístěn v nádherné krajině, nedaleko nádrže Stupava a hradu Cimburk. Další skály bych jen letecky zmínil: Osvětimany, Skály pod Barborkou, Budačina…

Severovýchodní část je z mého pohledu hodnotnější, ale hlavně ji taky podstatně lépe znám. Třeba takové Skály pod hradem u obce Lukov jsou s výškou údolních stěn (30m) nejen docela vysoké, ale i co se obtížnosti týče terénem jistě více než regionálního významu. Postupem času se zde obtížnost dostala až k číslu 10- (cca XIa) a to zásluhou Tomáše Sedláčka (autor nejisté sezóny na Prachově XIa - Drážďanská věž). Ale v podstatě si zde zaleze každý, kdo zvládá alespoň 7-. V těsné blízkosti se ještě nachází Králky, menší skalky s velkým počtem dobře odjištěných cest. Hned kousek vedle se nachází Držková s velmi lehkými cestami, které často využívají zlínské horoškoly k zácviku nováčků. Ještě bych pak zmínil u města Vsetín Valovu skálu s údolní stěnou vysokou okolo 40m a cestami do 7+ (nejvyšší stěna oblasti). No a konečně ještě severně od Vsetína se u známé přehradní nádrže Bystřička nachází několik skalek. Tady bych nejvíce hodnotil klid a krásu okolí. Avšak pravděpodobně nejlepší lezení v oblasti naleznete nedaleko Lidečka (Horního Lidče), v blízkosti státní hranice se Slovenskem). Zde končí Vizovické vrchy, začínají Javorníky a předěl mezi nimi je znám jako Lomenská soutěska. Na jejím okraji se nacházejí Čertovy skály u Lidečka. "Čertovky" a ty jsou pravděpodobně nejlepším polezením v celé oblasti (pomineme-li zakázané Pulčiny) Jedná se o pás velmi kvalitního pískovce. Výška stěn s pohybuje kolem 25m, délka celého bloku se pohybuje okolo 150m. Ještě doplním, že se leze po obou stranách - jak na údolce (položené až kolmé plotny velmi kvalitního pískovce), tak i náhorní stěně. Ta už je ale tvořena mírně převislým slepencem. Nedaleko na kopci se nacházejí Lačnovské skály. Ty se dále dělí na dolní, prostřední a horní skály. Nejhodnotnější z nich jsou skály horní s úchvatným výhledem na Valašsko. Ještě bych připomenul, že horní skály se podobají, co se povrchové struktury týče Prachovským skálám. Na druhou stranu od Čertovek se nacházejí Pulčínské skály, které jsou co do rozsahu možná větší, než všechny zbývající skály patřící do Moravských pískovců dohromady… Asi nejlepší lezení na Pulčinách nabízejí stále i přes zákaz velmi hojně navštěvované seskupení skal zvané Pět Kostelů. Dále se pak ještě lezlo na samotných Pulčínských skálách, kde údolní plotny jsou dlouhé okolo 35m a opačná severní strana je kolmá až převislá a je tvořena hrubozrnným slepencem. Dnes jsou vzhledem k velmi dobré viditelnosti pro ekoteroristy již téměř nenavštěvované. Dál je pak ještě několik cest na Plotnách a ve skalních městech…

Tak to byl prozatím konec no a až někdy budete chtít poznat něco nového, Moravské pískovce pro Vás můžou být určitou variantou. Výlet bych doporučoval spojit třeba s nějakou túrou po Beskydách nebo okolníchpohořích. A pokud se Vám zde nebude líbit, tak nedaleko "za kopečky" jsou Súľovské skály, Manín či nedoceněná Kamenná vráta… Stejně tak rád zodpovím případné dotazy a komentáře na emailu uvedeném níže.

Ve Slavičíně 13.9.05

Výlet do Manína

Výlet do Manína

K Manínu jsem měl vždy zvláštní vztah a to hned z několika důvodů. Asi nejpodstatnější je ten, že je to od nás kousek - vlakem se tam dá dostat za necelé dvě hodinky , navíc skály jsou od zastávky Považská Tepľá nedaleko – takže nějaká půlhodinka navíc a byl jsem pod skálama. Ostatně, bylo to právě tady, kde jsem prvně „vytočil“ víc než 25 m lana na jeden zátah a místo, kde jsem si jako odchovanec Moravských pískovců poprvé zkusil založil vklíněnce či hexíka (friendy jsme neměli) či vylezl první více (dvou) délkovou cestu.

Skály v okolí Manínské tiesňavy/úžiny leží poblíž Považské Bystrice směrem na Žilinu. Samotná úžina se nachází na úbočích dvou vrcholů – Malého a Velkého Manína. Oba vrcholy jsou vysoké přes 800m.n.m. a vzhledem k výškovému rozdílu mezi oběma vrcholy a Povážím, odkud člověk většinou přijíždí působí kopce daleko vyšší. Ke své škodě jsem nikdy nenavštívil sektory Malého Manína. Tady by nejhodnotnějším lezením asi byly Slnečné stěny, Manínská stráž či snad nedaleký Verdon. Protější kopec zato znám docela obstojně. Když pominu cesty, které se nastupují hned ze silnice a jsou jen tak mimochodem zakázané, tak první co lezce upoutá je Skala nad Lúčkou. Ta je také sektorem, kde se dají najít ty nejtěžší místní prásky a také autoři některých cest nejsou zrovna regionální hvězdy – uznejte: J. Hudeček, A. Chrastina (dále pak z domácích L. Makay, V. Valach.). Obtížnost cest se tu zastavila na 8b. Skála zároveň slouží jako vzpomínkové místo obětem horolezeckého sportu. Pravděpodobně zde mají svou destičku především lezci, kteří zde patřili mezi domácí. No směrem do kopce leží sektory přístupnější širší lezecké veřejnosti a tak třeba Gastonka, Stěna Černokňažníkov či Pekelná stěna se můžou stát rájem pro průměrné lezce na několik dní. A abych ještě nezapomněl, něco se tu najde i pro ty, kteří by rádi něco delšího – Gotická stena horná….

Za dědinkou Záskalie se pak nachází další úžina – Kostelecká. Tady Vás na první pohled musí upoutat jeskyně kudy vede proslavená dlouhatánská hákovačka – Strecha slovenska. Lezení v Kostelecké úžině jsem bohužel nikdy neokusil, jelikož pokaždé když jsem se tam pohyboval, tak zrovna lezení v těchto místech nebylo povolené. Údajně snad letos je lezení v jedné části povolené (www.james.sk ). Co jsem ale slyšel, tak je skála lámavější, jištění řidší… tak nevím, asi se tam zrovna dvakrát nepohrnu.

No a když za touto úžinou odbočíme z „hlavní“ cesty směr Kostelec a najdeme poslední lezecký objekt – Bosmany. Osobně se mi líbí nejvíc. Údolní stěny jsou dvoudélkové, náhorní tak okolo 25m. Leze se na tři věžičky a z vrcholu je úžasný výhled na Manínskou a Kosteleckou úžinu! Několik málo cest se ještě nachází ve stěně za Bosmanama, jedná se vesměs o lehčí, ale bezvadně odjištěné cesty. Z vrcholu jde ještě vidět množství skalek roztroušených po okolí. Sám nevím, jestli na své lezecké objevení teprve čekají, či snad jsou pro lezení nevhodné..

Marek