Cascais

Cacais je lezecká oblast (i turistické městečko) kousek od Lisabonu. Rozhodně by patřila mezi lezecké světové oblasti, ale boužel jí chybí jak na rozsáhlosti, tak výšce (délce cest). Ale jinak opravdu nádhera- lezení přímo nad oceánem, super matroš, až kýčovité výhledy... Přímo to člověka láká vytáhnout foťák a jen tak fotit, pozorovat racky, prohodit pár slov s místními rybáři, kteří se očividně při lovu nudí...jen tak se okoupat nebo se vylepit na kámen a vyhřívat se (pokud to dopřeje počasí)..prostě ráj.

Jelikož jsme pobývali pár dní v Lisabonu, zvolili jsme do Cascais cestu vlakem. Najít skály nebyl vcelku žádný problém, stačí se držet pobřeží:). Bylo to poprvé, co jsem se ke skalám nedrápala do kopce, ale světe div se z kopce:). Stačilo sejít schůdky od cesty a hurá na útesy.

První den jsme zvolili sektor více vlevo. Pod útesy bylo plno balvanů, takže nástup byl aspoň trošku dobrodružný:). Ája (naše hostitelka) nám ukazuje vcelku velký šutr na zemi, na kterém je nýt. Prý spadl vrchu cesty...celkem o tom pochybujeme a děláme si srandu, že Portugalci mají bouder s jištěním:-D. Ale je to možné, ostatně to velké množství kamenů se tam nějak octnout muselo.. Průvodce nemáme, tak lezeme cesty jen tak odhadem. Fakt nádherné lezení. Mára nám tahá většinu cest, ale dokonce se přemůžu a něco lezu i na prvním:-D. Klasu si tipujeme, ale po zjištění na netu je hodně tvrdá, na Portugalsko až moc. Boužel čas rychle utíká a nám se začíná šeřit. Balíme věci a po tmě kličkujeme s čelovkou mezi kameny. Večer dáme ještě prohlídku Cacais, které patří mezi nejkrásnější města Portugalska a už se těšíme na další den.

Druhý den (už bez Áji) volíme jiný sektor, který se nachází u majáku. Cesty za nás vybírá příroda, protože začíná příliv. Tak šup, rychle vylézt pár cest dole o moře než se tam dostane voda. Opravdu nádhera, nádhera...kdyby byly cesty trošku delší, tak snad lepší než Semáč. Kvůli vlnám se postupně posunujeme stále výš. Vlnky jsou opravdu montruozní...rozbíjí se o útesy a co chvíli se zdá, že přichází malé tsunami:). Boužel nám nepřeje moc ani počasí a přichází pár přeháněk. A tak volíme cesty nejen z dosahu vln, ale i takové aby byly pokud možno suché. Moje 4 na prvákovi vypadá u druhé polovině spíše jako lezení kluzkým potokem, ale dám ji..přece nebudu ze 4 dolů!:-D Nakonec se dorazíme v 7, která je pekelně těžká (anebo naše prsty tak sedřené:)). Spodek cesty je z materiálu podobnému jako na stalaktitech v jeskyních a moc tomu nevěřím, že to bude držet...naštěstí pak už je zas vápno. Výhled z vrchu fakt stojí za to. Ale už musím jít dolů, rychle pobalit věci a na vlak směr Porto. Co říct na závěr? Opravdu krásně prožité 2dva dny s lezením. Hore zdar! (Třeba možná v únoru:))

Pruvodce:
http://www.socurtir.com/