Vale de Poios

Nevím, jak začat článek o oblasti, kterou myslím, mnoho českých lezců přede mnou nenavštívilo. Už jsem omrkl oblasti těsně u Porta, případně přímo v Portu. Většina z nich splňovala to, co se dá očekávat od městských oblastí, žádná kromě boulderingu v Lavadores mě nijak nenadchla. Po poradě s Nojvou, který tu byl loni na semestr jsme zamířil za chlapíkem jménem Silvio Morgado - řeknu na rovinu: lezeckému štěstí vstříc.

(a řekněte, že to nepřipomíná St. Legere...)

Domluva byla jednoduchá, tak jsme v neděli zamířili směr Coimbra. Poblíž tohoto univerzitního města na půli cesty mezi Lisabonem a Portem se nachází kopečky, které jsou budovány jurským vápencem. Ano, spolu s blízkostí moře a rychlou erozí se tu nabízí to, co vyhledává valná většina lezců z celého světa v jižní Francii, Španělsku nebo Itálii.

(tohle je zas hotová Sperlonga.... akorat asi o něco lepší)

Vale de Poios - předem musím říct, že lezecké oblasti v okolí Coimbry je třeba brát jako celek, třeba jako Frankenjuru. Nebrat jen konkrétní podoblasti. Ono, každý z vás říká, že jede Jury, ne do Marienthalu (omlouvám se, jestli jsme špatně napsal). Ono, jen v těsné blízkosti Vale do Poios mi byli ukázány další tři oblasti, velikostně srovnatelné s Vale de Poios a mezi těmito oblastmi se dá přejít, nebo přejet autem za pár minut, respektive odhadem hodinu chůze. Mám-li se zamyslet nad tím, co mi první sektor připomínal, řeknu bez váhání, že na první pohled to bylo St. Legere.... při lezení sem si potom připadal jako v Juře. To zas bylo dírkama. Mínusem je výška, ale díky převislosti tu nateče i tak. Samozřejmě, Ceuse ani Siurana to není, ale je to super než cokoliv u nás nebo na Slovensku. To jest můj názor, který měnit jen tak nehodlám, na to jsme měl první dojem příliš silný.

(Silvio si dává 7b na OS... prej bylo lehké :-D)

Oblast se nachází u vesničky Poios, nedaleko Redinha. Má celkem 12 sektorů, celkem průvodce uvádí 162 cest. Nutno podotknout, že se zdaleka nejedná o konečný počet cest. Portugalská lezecká komunita je malá a cesty vznikají pomalu. Zejména východně orientovaná strana nabízí obrovský potenciál cest, které si na svůj vznik budou muset ještě nějaký ten rok počkat.

(tady jsem si připomněl cesty z Ceuse, ty kousek napravo od Cascade)

Závěr? Zavedu hvězdičkový systém, jedna až pět hvězdiček. Pět dám akorát Siuraně :-P, možná někdy Red Rocks, jestli se tam dokopu. Nulu tradičně Krasu (považujte za skutečně neobjektivní), tři Predhorie, Prečínu, čtyři Lidečku (holt neobjektivní patriot valašský)... Takže Vale de Poios 4*

(Silvio - místní lezecká generalita. V průvodci je na mnoha fotkách)

Plusy:

• málo lezců, v Portugalsku lezení není tak populární
• blízko od parkoviště, pohodlné spaní ve svobodomyslném a přátelském Portugalsku
• velmi kvalitně zpracovaný knižní průvodce za rozumnou cenu (15€). Je v něm celé to vápencové uskupení v okolí Coimbry, včetně info, jak se tam dostat busem atd.

Mínusy

• výška - nepřesahuje 20m
• horko (v zimě zas plus, takže spekulativní)
• u bivaku není voda a ani nevím, kde by na okolí byla
• můj soukromý problém - jsou tam nýty, které nemusím (nedá se pytlit :-D)

Tak, a ještě pro dokreslení a případné následovníky ... kde že to je!

Zvětšit mapu

Valongo - první lezení v Portugalsku s lanem

Valongo je oblast těsně u Porta. Jedná se tedy o ukázkovou městskou oblast, což v sobě skýtá řadu výhod i nevýhod. Leze se na granitu, který zde vytvořil poměrně zajímavé chyty, včetně hodin madel a obecně chytů, které se na podobném materiálu nijak zvlášť často nevidí.

Obtížnost cest je různá. Od velmi lehkých, až po 7b+ v sektoru Amarella, který je pro mě zvláštní hlavně tím, že moc nechápu, jak se k němu má správně chodit. My jsme brodili. Teď to šlo, bylo přes 30°C, ale jak to budu dělat v zimě kdy tam konečně bude tření, to opravdu netuším. Leze se na několika sektorech, které jsou rozprostřeny na několika kilometrech čtverečních. A ještě doplním, lezení není tak hnusné, jak by se na první pohled z fotky mohlo zdát. Nicméně, Lavadores je stejně lepší!

Nejedná se o lezení, za kterým by se hodilo cestovat tisíce kilometrů, ale na vyblbnutí po škole, práci nebo jen když se nechce cestovat moc daleko to určitě stačí. Ostatně, ty lepší oblasti jsou spíš až v okolí Coimbry, tam bych měl jet zítra, pokud teda všechno dobře dopadne. Ještě doplním, že skutečně hnusnou kulisu jinak místy pěkného okolí dokresluje požářiště lesa (v Portugalsku nic neobvyklého) a taky lom s obrovskou haldou. O tom, že Portugalci moc často odpadkové koše nehledají jsem se už myslím zmínil v minulosti, takže i ty odpadky připomínají spíš Matiční ... Mimochodem, oblast je známa těžbou zlata už od římských dob

Průvodce pro Portugalsko obecně neexistuje, nebo momentálně není. Bohužel, Portugalci nic kromě fotbalu, motorismu a surfování neznají.

Průvodce na Valongo najdete tady.

Liga mistrů - Porto vs. Atletico Madrid, aneb jak sem šel na fotbal podruhé...

Začnu tedy tím, že na podruhé už jsem na fotbal vlezl, a tak moje druhá návštěva neskončila u bran Estadia de Dragao jako minule. Upřímně, zatím jsem byl na fotbále jen u nás v Lipové, ve Slavičíně jsem nikdy nebyl. Tentokrát mě teda čekalo něco jiného. Liga mistrů a to ještě v Portu. Lístky jsme nakonec sehnali za "pouhých" 18€ s tím, že jsme nakonec zvolili raději místo nahoře, než dole a za brankou.

Ceny za fotbal v Portu jsou samostatnou kapitolou. Jsou velmi vysoké v poměru k ostatním cenám. V ČR se docela obecně ví, že Portugalsko bylo první zemí, kterou ČR předběhla ze starých členů EU z pohledu HDP. Já jen nastíním, že onu převahu ČR tady v praxi moc nevidím a kolikrát si myslím, že HDP Portugalska musí být minimálně dvojnásobné. No, snad je to tím, že jsem se pořádně nedostal za hranice Porta, které spolu s Lisabonem určitě tvoří většinu HDP Portugalska. Tak tedy, pokud nejste členem Socio (což je ve městě odhadem každý kdo ví, kde je stadion), tak zaplatíte minimálně 30€ za ligu, 40€ potom za utkání v základní skupině Ligy mistrů. My tedy vysolili 18€.

Stadion v Portu je nádhera, 50 000 lidí uvnitř utvoří na každý zápas domácího týmu super atmosféru, fotbal strašně prožívají. Ono, my jsme dostali Socio kartičku od jednoho z profesorů na škole a myslím, že ve škole tuhle kartičku vlastní hooodně z akademiků.

Samotné utkání? Hned na úvod mě nasrali tím, že mi zakázali vzít foťák... tak jsme ho musel odevzdat. Holt, ostatní to vědí, tak ho schovají. Co bych ovšem mohl vyfotit na takovém utkání z podstřechy stadionu? Chjo, hlavně že hulit se tam může... První podstatná okamžik byl kolaps jednoho z diváků, který byl následně odvezen, potom vystřídání golmana Madridu, který 2x poskočil a už ho nesli. V první půli jsem si připadal jako na dětské trampolíně, kde děti legračně padají, takové divadýlko, těch teatrálních pádů bylo příliš :-D. Když už jsem se začal bát, že na velkém fotbale neuvidím gól, tak se stal malý zázrak a Porto dokopalo poskakující balón za čárů ... tak si na stadioně zařvali, no :) Druhý jsem neviděl, jelikož mi výhled zhatila jedna z fanynek, která neskutečně intenzivně mávala svou šálou, takže druhý jsem neviděl... Pak bylo rozhodnuto, kluci to doklusali, občas si čutli na půlce a já mohl odejít s pocitem, že pětikilo je v prdeli, ale že jsme viděl krásný stadion a podstatnou část portugalské kultury.