Lezecká stěna ve Slavičíně.

Jak to v současné době je nebo není se stěnou vlastně nikdo neví a její budoucnost je stále ve hvězdách. Přesto jsem si udělal malou anktetu, kde bych rád zjistil Váš názor na tento projekt. Budu rád za každý hlas.

Díky

Rok 2007

Blíží se konec roku a už je mi pomalinku jasné, že letos už svou laťku výkonnosti, která jako již každý rok nebyla nijak závratná, nikam neposunu. No, na čísla už nikdy nebudu, ale co se letos opravdu podařilo, to je počet lezeckých výletů.

Všechno to letos začalo výletem do Ospu. Bylo to v průběhu března. U nás ještě počasí na lezení nebylo ani omylem, kdežto o nějakých těch 700km jižněji bylo o poznání tepleji. Vyrazili jsme Nojvovo vozem (takový super vrak, bál bych se s ním vyrazit i do Lidečka), ale co. Auto to zvládlo, my také a výlet to byl dobrý. Počasí nám vysloveně nepřálo jen jeden den, co víc si přát. Co se vylezených cest týče to bylo takové nijaké. Pár 6a+ OS, nějaké to 6b RP, jinak nic.

Po návratu z Ospu se počasí umoudřilo i v našich zeměpisných šířkách a tak jsem po roce navštívil Predhorie - parádní to oblast kousek od baráku. Tehdy jsem byl lozit poprvé s Mirou, človíčkem, který mě ještě nejednou zachránil od unudění se k smrti, protože hlavně na začátku roku jsem měl problémy se spolulezci obrovské. Ještě před plánovaným výletem do Arca jsme se ještě byli rozlézt na nedaleké Trenčianské skalce.


Následoval velikonoční výlet do Arca. Mno, ten se vydařil. Sice jen 3 dny lezení, ale zato jsem se podíval do oblasti, kde jsem do té doby nebyl a kam jsem se chtěl mockrát podívat. Navštívili jsme, myslím klasické oblasti jako Massone, Nago atd. Samozřejmostí bylo nakupování :)

Dalším výletem, který se mi nesmírně líbil byl ten na Peilstein. V této rakouské oblasti jsem byl naposledy před více než rokem a to jen krátce, než nás vítr definitivně odfoukl do auta a zavál zpět domů. Na Peilsteinu se mi podařila OS jedna krásná položená plotna za 7. Pocit byl o to lepší, že ji ani jeden z mých parťáků nedal, takže byla asi opravdu těžká. Peilstein nemůžu hodnotit jinak, než vysloveně kladně. Oblast se mi líbí, pro moje lezení cest mezi 6-8 je to snad nejlepší oblast, jakou jsem si mohl představit.



Na samotném konci května mě školní povinnosti zahnali až do Skutče na mapovací kurz, kde jsem musel pobýt tři týdny. Víkendy (neděle) jsme pokaždé vyrazili někam na písky, které jsem si už kdysi dávno zavrhl. Bylo to pěkné, ale tohle lezení mě znovu spíš odradilo. Raději lezu, než jen chodím kolem skal a přemýšlím, jestli bych tamten či onen kruh cvaknul, nebo se skutálel někde na nástup. Nicméně jsem si odškrtnu pár věží, namátkou Krále v Adršpachu, nebo Americkou věž a hlavně před třemi lety zapytlenou Prachovskou jehlu.

Pak přišly prázdniny a hned na začátku velké zklamání z neuskutečněného výletu do Francie, kdy důvody zrušení celého dlouho plánovaného výletu mi přišly trapné. Následná záplata s Mikim do Jury, Francie atd. se neuskutečnila. Opravdu jsem odmítl, zejména vyhlídka deště a nákladů na cestu ve dvou, k tomu doprava do Děčína mi z výletu do Jury udělalo co se nákladů týče cenu srovnatelnou, snad minimálně s Francií no a jet bez střídání řidičů, ať je důvod sebe pochopitelnější do Francie - na to skutečně nemám čas. Tak tedy nic. Světlé body prázdnin teda byly snad jen na Tisovém (8+ ... nevím, tolik asi určitě ne, ale těžké to bylo), a 2x 8- (Peilstein, Lidečko). V průběhu prázdnin se ale seznamuji s Dušanem, slavičanem, který se snažil opět začít lozit. Tak beru zavděk i pravidelné odpolední výlety, ke konci léta okořeněné tvorbou prvního provýstupu.

Na podzim se opět vracím do Arca, tentokrát s jasným cílem koupit si nové lano (Beal) a popravit si chuť po nepříliš vydařeném léťe. Lezeme opět na Massone, Nagu a třetí den končíme na Belvedere. Podařilo se mi vylézt jednu 6b OS, a dokonce i 6b+/c ... Že bych ale měl dobrý pocit, to určitě ne. Cesty byly takhle klasifikované jen v novém průvodci a já se snažím nad klasifikací nediskutovat a směrodatné je pro mě poslední vydání nového průvodce, tady ale s velkými pochybnostmi. No co, výlet to byl super, lano je vynikající, tak co.


Závěr a poslední lezení tohoto roku jsem uskutečnil ve Finale Ligure (It.) a v La Turbie (Fr.). Co se těchto dvou oblastí týče, byly rozhodně nejlepším, co jsem kdy navštívil. Nevím, co jim vytknout. Určitě bych se tam ještě nejednou rád vrátil. Výkony byly asi takové, jako sklon skály...:) Vyslovenou plotnu (moje oblíbené lezení) jsme našli jen jednu a tak se urodilo jen jedno 6b+ OS. V La Turbie se mi potom podařilo dát 6c. S klasifikací si nejsem úplně tak jistý, ale těch 6a+ co tam byly skutečně lehké tam bylo opravdu několik, tak snad ano.

A co příští rok? Tak hlavním úkolem budou určitě státnice, pak koupit si nějaké to auto, abych aspoň na to Slovensko mohl samostatně vyrazit, protože už příliš výletů se neuskutečnilo kvůli autu. Z lezení nevím - asi vyrazit konečně aspoň jednou do Tater a co se uskuteční potom, to netuším, ale pořád mě láká spíš bouldering, než lezení s batohem a tvrdnutí na štandech... Určitě Sperlonga, návrat do Finále pokud možno Tarn či Ardeche, na konci roku konečně El Chorro.

Na závěr: Díky všem lidem, co to se mnou ve skalách vydrželi...:)

Marek

Finale Ligure a La Turbie, listopad 2007

Obě tyto oblasti jsem nosil v hlavě už docela dlouho, ale vypravit se do nich se mi podařilo až letos v listopadu. Z Itálie jsem do té doby znal jen Arco, kde jsem byl už 2x. Naposledy dokonce 14 dní před odjezdem do Finále.

(Asu na Tre Frati – Finale)

Co asi říci k Finále? Velká oblast, nepřeberné množství cest, blízkost moře - vše velmi pěkné. Jako bonus k ostatním lezeckým oblastem je kempík s vodou a záchodem (i když - les je asi lepší). Něco jako v Heloši, ale pravda - trochu horší. Dá se i osprchovat, popelnice - pravidelně vyvážené nejsou také k zahození a pohodlí určitě zvýší. Co bych při příští návštěvě nedělal je asi hlavně zbytečné divočení s jídlem z domova. Pizzerie jsou mimo sezónu levné a pizza výborná. Další možností je udělat oheň a ogrilovat si nějaké to maso, které se dá za rozumný peníz koupit v supermarketu ve Finále.

(Jiřík a jeho úsměv na Tre Frati – Finale)

Na dva dny jsme se ještě rozhodli vyrazit do La Turbie do Francie. Leze se hned na Monakem. Skalky jsou to parádní. Neoklouzané vápno, krápníky, super jištění a snad každý si tu vybere dostatek cest je tu v každé obtížnosti. Večer se dá zajet do Monaka, které je samo obrovským lákadlem. Zajížďka do Turbáče ale není nijak levná. Je třeba počítat s 10€ za dálnice v jedno směru. Ale určitě to za to stojí…

(Výhled na Monaco z parkálu na La Turbie – zrovna měli hrát)

Cesta se dá jen velmi těžko zvládnout z Brna za méně než 2000CZk. Dost se v ceně projeví dálniční poplatky v Itálii, které jsou z Tarvisia do Ventimiglie 45€ v jednom směru. Jet po okreskách je možné, ale v italském chaosu a šířce uliček ve městech je to docela tragická možnost.

Průvodce na Finale je v současné době vyprodaný. Nový by měl být v prosinci. My lezli podle Corronu. Ten podle mého soudu naprosto dostačoval a jestli v něm chybí nějaký sektor??? Ono jich je i v tom Corronu dost. V poslední době vyšel corron nový, aktualizovaný. V La Turbie jde použít průvodce na celé azurové pobřeží. Měl jsem sice úvahy na jeho zakoupení, ale poté co jsem viděl, že popisky uvedené na cedulkách pod každým sektorem jsem aktuálnější, tak jsem od koupi ustoupil.

(V Monaku lidové vozítko)

(sektory v La Turbie kde jsme lezli – super!)

(v Nice něco bouchlo)

(všechno jednou musí skončit )

Fotogalerie:

La Turbie

Finale Ligure

Benátky

Marek

Stěna ve Slavičíně?

Už asi 7 let sním o tom, že by ve Slavičíně mohla vzniknout alespoň malá boulderovací stěnka. Co se vzniku stěny jsem už zažil pár velkých nadšených očekávání, které záhy něco zhatilo. Zdá se, že v posledním roce se ledy malinko pohnuly. Už ve Slavičíně není jen jeden aktivně lezoucí člověk, ale je nás tu podstatně víc.

Momentálně si pohráváme s možností svépomocné stavby stěny v lokalitě bývalých kasáren naproti "zbrojovky" :). V nejbližších dnech bychom chtěli založit malé občanské sdružení, abychom na regionu nebyli jen roztroušenými jedinci a utvořili tak aspoň nějaký celek.
Náklady na stavbu stěny by neměly být nijak astronomické. Rádi bychom se pohybovali v částce do 50 000 Czk včetně chytů.

Pokud byste se chtěli podílet, stačí napsat níže do diskuze. V současné době jsou stěny na okolí v Bojkovicích, Valašských Kloboukách nebo i ve Vlachovicích. Všechny z nich jsou umístěny ve víceúčelových prostorách a přístup k nim je tak značně omezený. Vybudováním námi zamýšlené stěny by tak na regionu vznikla první stěna s minimálně omezeným přístupem.

Další dotazy zájemcům rád zodpovím v diskuzi :)

Fotogalerie

Marek

Arco - říjen 2007

Poprvé jsem lezení nad Lago di Garda zkusil letos přes velikonoce. Vyrazili jsme i přes varování, že tam budou mraky lidí. Každopádně, já zvyklý z Lidečka, kde to bývá co se lidí týče minimálně podobné jsem s tímto neměl žádný problém, kluci chtěli hlavně někam vyrazit a tak i přes množství lidí se mi v okolí Arca zalíbilo tak, až jsem se tam musel vrátit.


Vrátil jsem se v říjnu. Vyrazili jsem ve čtyřech a nutno říct, že sehnat čtvrtého do auta byl pěkný problém. Nakonec jsme sehnali Adama. Napsal sem snad každému koho jsme měl v seznamu a o kom jsem aspoň trochu předpokládal, že by vyrazil za cílem - sportovní cesty. Počasí bylo krásné a na rozdíl od velikonoc, nebyly všechny okolní kopce v oparu a tak jsme měli konečně možnost vidět i na druhou stranu Laga :) - minule to skutečně nešlo :). První lezecký den, unavení z cesty jsme zvolili oblast Massone. Kousek od této oblasti jsem měl z minula vytipovaný plácek na spaní, tak proč první den divočit a ráno někam přejíždět. Ještě než jsme vyběhli ke skalám, museli jsme nakoupit. Adam lezečky, já lano a Mira průvodce. Nový průvodce mě zaujal nejvíc asi tím, že v něm má plno cest posunutou klasifikaci směrem nahoru. No, někdy vážně zajímavé - ze 6a+ se stane 6b a to u velkého množství cest. :) Šok je pro mě byl asi hlavně Pegasus. Lezl jsem 6a+ a ono, ejhle - je to 6b+/c. Co na to říct nevím, ale vápenec se oklouže a tak je změna klasifikace logické vyústění, protože na tom, že se oklouzáním obtížnost mění snad nejde pochybovat. Jinak bylo lezení na Massone - taková klasika. Moc lidí, sluníčko - nevím, ať si říká kdo chce co chce - mě se tam líbí, a všechno je lepší než Stránská v Brně.



Další den byl ve znamení Naga. Tam se mi už minule líbilo úplně nejvíc a tak sem se tam moc těšil. Co bylo horší bylo množství lidí. Bylo jich tu snad ještě víc, než předchozí den na Massone. No co, člověka to aspoň donutí lézt těžší cesty. Měl jsem dobrý pocit. 2x 6b OS, 6b+ skoro OS :) Pryč s čísly, lezení bylo super.



Poslední den jsme zkusili vyrazit na pro mě nový Belvedere. Průvodce sliboval morálové jištění. Nevím, co si představovali pod morálovým jištěním, ale mě dostalo jen to, že jsem neviděl hned od země jasnou linii borháků jako nějakou ferátu a tak jsem musel kapánek vyrazit do neznáma. Jištění tam ale bylo a snad nikde od sebe dál než 2m. Problém mi dělaly spíš nýty, tu a tam svědkové dávné minulosti lezení v Arcu. Nemám je rád, blbě se v nich pytlí (pytlení je moje specialita - díky mojí vrozené podělanosti z pádů) :) . Takže jsme moc nedivočili, lezli jen na co máme a tak jsme slaňovali z Prusíka jen 1x :). Lezení na Belvedere je taky super, pokud chce člověk udělat pěkné fotky. Místo je snad nejvíc fotogenickým z celé oblasti. Po cestě k Belvederu vzniká nová mini oblast. Dost lehkých krátkých cest, kde borháky jsou max 0,5m od sebe - někde snad i méně. Musím říct, že na míň oklouzaném vápně jsem snad nelezl - ani na těch pár šutrech kam do SK kam jezdím přes kopec na kole asi jako vůbec jediný (možná někdy bude nová oblast :) ).


Na závěr jsme ještě navštívili městečko Arco, koupili si poslední pizzu a počkali do rána - že nakoupíme ještě něco domů rodinám. Zjištění bylo takové, že Italové v pondělí neotvírají, takže jsme si svá eura pěkně pošetřili a vyrazili domů. Cesta přes Brenner byla super - sníh, taková fajnová zima. My na letních - docela haluz, cesty byly suché. Ostatně, sníh na Brenneru až takové překvapení nebyl, ale v okolí Rossenheimu byl docela šok - teda, aspoň pro mě.

Druhý listopový týden se chystáme do Finale. Moc se těším, že budu moci tyto dvě velké Italské oblasti konečně porovnat.

Fotogalerie


Marek

Nový blog?

Věci od google se mi už delší dobu líbí. Dlouho používám gmail, fotky na picasaweb ať už z důvodu zálohy, nebo nezatěžování emailových schránek mých přátel taky nějaký ten čas nahrávám. Teď, hlavně proto, že nejsem žádný nadšený tvůrce webů jsem začal zkoušet i tuto formu blogu. Zatím se mi to líbí, všechno je jednoduché, dá se jednoduše aktualizavat kdekoliv. Uvidím, asi tu zůstanu....:)

Marek

Osp, Mišja peč a Črni Kal

Osp, Mišja peč a Črni Kal

V místech, kde končí rozsáhlá vápencová plošina prudkým spádem se nachází pro skalkaře nejvýzmější lezecké terény ve Slovinsku. Docela těžko se mi bude psát o místech, které z ČR snad každý lezec už navštívil (mnozí určitě nejednou), ale přesto se pokusím přidat nějaké nové informace. Skály v okolí vesničky Osp se dělí na několik částí. Osp samotný, kousek směrem k viaduktu Črni kal (500m) je Mišja Peč no a za viaduktem , tak 5km od Ospu je oblast Črni kal. Něco jsem ještě zaslechl o lezení v oblasti Podpeč, předpokládám že na skálách ještě kousek dál za Kalem, ale nenašel jsem o této oblasti nic jak v průvodcích, tak nikde na internetu. Je třeba nenechat se zmást informacemi o přelezech těch nejobtížnějších světových cest. Výborně si zde zaleze jak člověk lezoucí cesty lehčí než 6a, tak osoby vyžívající se v dlouhých cestách.

Sektory nad vesničkou Osp charakterizují především Babny, Banje a pak také ještě o něco dále Veliká stěna. Leze se po druhohorních vápencích a velmi často se tu dají dají najít nejrůznější otisky mesozoických živočichů. Doslova se dá říci, že když chytnete 10 kamenů, tak na jednom z nich budete mít určitě krásnou ukázku dávno zapomenutého života. Skály vznikly zřícením stropu velké jeskyně. Analogicky se vznik dá přirovnat k naší Macoše. V dolní části velké stěny stával v minulosti hrad a dodnes tam jsou jeho pozůstatky. Jeskyně, potažmo její velký sifón bývá na jaře často zatopený, tak je přístup do jeskyně znemožněn. Pokud by ještě někoho zajímaly nějaké informace o vesničce Osp, tak je známa jako jedna z vůbec nejstarších vesniček ve Slovinsku (první zmínka 1067) a také první Slovinskou školou na poloostrově Istria. V Ospu se taky našly nějaké Římské vykopávky.

Lezení na Babnách je doslova všeho druhu. Jsou zde jak veliké převisy pro normální smrtelníky na hony vzdálených obtížností, tak zde najdete kolmé až položené stěny v krásných chytech a občas i krápnících. Pokud člověk zvládá obtížnost 6a/a+, tak si zde najde zábavu na několik dní. Skály zde tvoří podkovu a jsou z velké části vystaveny sluníčku, které tam svítí od časných ranních hodin. Tento březen bylo jeden den kdy, nefoukal vítr chvílemi až nesnesitelné horko. V poslední době tady vzniklo hodně velmi lehkých cest, takže si zde najde své cesty opravdu každý.

Mišja peč je světovým synonymem obrovské koncentrace těžkých cest na poměrně malém prostoru. Nechce se mi přepočítávat cesty, ale čísla kolem 40 cest nad 8a mluví docela za vše. Zde se nacházejí také dva extrémy z extrémů - Sanskij Par Extension a Martin Krpan. No - my tradičně i zde dokázali, že si tu zaleze opět každý a na levé straně objevili několik cest v lehké obtížnosti, které určitě také nejsou škaredé. Mišja peč je původem opět zřícený strop bývalé jeskyně, odtud plyne i to, že je zde relativně velké množství krápníků. V oblasti se dřív také těžil kámen, pozůstatky jsou tam jasně patrné, ale úvahy o čisté tvorbě člověka a dynamitu bych zavrhl - přeci jen, vznik krápníků je časově velmi náročný proces :) .

Poslení větší podoblastí, také kapánek vzdálenější je Črni Kal. Oblast nese název po vesničně nad kterou stojí, vesnička zas po hradu (11.stol.) který stával na jedné z věží u masívu. V Kalu je obrovské množství lehčích až velmi lehkých cest a hodně z nich by se dalo hodnotit hooodně hvězdičkama. Délka cest je různá, od krátkých (15m) až po poměrně dlouhé (30m) cesty. Ty najdete když půjdete pořád podél skal až téměř k vytížené železniční trati spojující Koper s Ljubljanou. Téměř všude ze skal se můžete "kochat" výhledem na Slovinskou národní pýchu součastnosti, viadkuktem Črni kal. Každopádně tento 1065m dlouhý a téměř 100m vysoký most je taky docela netradiční záležitost. Ze skal pak jde ještě vidět Koper a Trieste, Itálie. Obě města jsou velkými nákladními přístavy. Črni kal se ještě proslavil paleolitickými a také římskými nálezy v místním kamenolomu.

Okolí:

Okolí nabízí solidní množství variant pro případné výlety nebo odpočinkové dny. V regionu je velké mnžoství jeskyní, nejznámější je asi Postojna jama - největší zpřístupněná jeskyně Evropy, kde se můžete projet vláčkem, navštívit koncertní sál nebo snad i spatřit tamější endemický druh - Maceráta jeskynního. No, pokud by vás jeskyně chytly v okolí je několik dalších: Pivka, Otoška či Škocjanska jama. V případě nesouhlasu s vysokým vstupným do jeskyní je Predjamsky grad kousek od Postojne stojí rovněž za pohled.

Možnost je taktéž návštěva měst, 200 000 Terstu v Itálii, nebo snad Koperu - největšího Slovinského přístavu. Za vzhlédnutí určitě stojí tamější Praetoriánský palác. Celý tento region má pak další charakteristiku a to jeho dvojjazyčnost. Ostatně, pokud si zde chvílemi připadáte jako v Itálii, tak to asi zas tak úplné zdání nebude :) .

Spaní, nocleh doprava:

Cesta z českých hranic se dá zvládnout docela bez problémů do osmi hodin, cena by ve čtyřech lidech rozhodně neměla přesáhnout 1000kč a to i s případným výletem. Spát se dá v kempu (pochopitelně placené), ale variantou je taky někde se zašít. My zatím pokaždé spali u Črného kalu a nikdy problém nebyl. Nakoupit se dá v Koperu v Intersparu nebo podobných supermarketech. Ceny nejsou závratně vyšší než u nás.

Odkazy:

www.pro-vreme.net - něco jako náš ČHMU, web kamery atd.

Marek

Fotogalerie...