Jak jsme šli na fotbal....

Porto vs. Sporting Lisabon :-D

Portugalsko je fotbalem velmi zatížená země. On už Salazar jen proto, aby si dělnickou třídu uklidnil a měl od ní jednoduše řečeno pokoj přišel na to, že když jim dá fotbal, pivo, víno, jídlo a bydlení má od dělnické třídy, tudíž naprosté většiny obyvatel země klid...

Plán navštívit nějaký ten zápas jsme měl i přesto, že na fotbal ve Slavičíně nepáchnu ani omylem. Maximálně tak do Lipové, kde se rád podívám na vysloveně amatérský fotbal, kde si člověk i nějakou tu srandu užije. Tentokrát to ale bylo přeci jen Porto a k tomu Sporting Lisabon...

Cena lístku měla být 15€, kterou jsem byl ochotný akceptovat i s vědomím, že možná ani míč neuvidím z té dálky. Zrušili jsme tedy plány na víkendový výšlap s vidinou hodnotného sportovního zážitku a vyrazili na konečnou všech linek metra: Estadio de Dragao. Vylezli jsme před monstrózní novodobou dominantu Porta ejhle, lístky za 15€ už nebyli a prej ani nejsou, že ono je to jen pro nějaké členy nějakého spolku s podmínkou takovou, že musí mít trvalý pobyt v Portu :-) Takže se na nás vrhli všichni překupníci co kolem stáli a začli nám nabízet lístky a bylo až s podivem, jak všichni uměli najednou anglicky. Lístky za 30€ nám nabízeli za 25€ ... a to ať si strčí pánové někam. Tyhle peníze za to, abych se mohl podívat na bandu nagelovaných simulantů jak se válí po trávníku tím víc a teatrálněji, jak se blíží velkému vápno, tak tohle odmítám, za třetinové peníze letíme na Kanáry za stejné můžu jet do Lisabonu nebo se podívat do populárního Algarve. Obešli jsme teda stadion, podívali se kolem, našli místo odkud byla velkou dírou vidět přibližně polovina stadionu (ano, tady budu pravidelně chodívat gratis, tak jako se ostatně chodí u nás ve Slavičíně). Pro tentokrát jsme se rozhodli vykašlat se na čekání (několikahodinové) na zídce s tím, že vidíme půlku hřiště a dokonce i půlku jedné branky, ale příště - proč ne. Na Chelsa si tam postojím :)

Inu, tak skončila má první návštěva velkého fotbalu ...

P.S. výsledek nakonec 1:0 pro Porto... v televizi byl záznam. Porto dalo jednoho záhadného usmolence kdy se odrazil míč do branky od některého z hráčů - říkejme tomu třeba teč.

taky doufám, že sem nechodí moc fotbalových nadšenců aby tu po mě plivalo, že jak jsme jim to tady poplival jejich nádherný sport, ale jen se klidně vyjádřete! :)

Lavadores - bouldering

Bez lezení by to nešlo...

Mimochodem, možná by aspoň stálo za to, někdy to zkusit. Oprostit se od věci milované, ale už někdy tak všední. Zkusit něco nového, třeba surfovat na vlnách ... něco, co doma na rybníku ve Slavičíně budu moc jen těžko dělat a na co už nikdy v životě nemusím mít ty správné podmínky. Vždyť lezení je tak nenáročné - šutry jsou téměř všude. Bohužel, stará láska nerezaví a tak jsme v Portu hned druhý den vyrazil do Valonga. Lezecké to oblasti nedaleko od Porta. Tam sem ale zapomněl foťák - teda, foťák jsem nechal na privátu. Tak tedy o Portské Stránské... (chudák šutry ve Valongu, takové přirovnání ale ten Zetor mi tam nějak nechyběl).

Začnu teda oblastí, kam se dá z Porta dostat MHD. Jedná se obrovské množství žulových balvanů roztroušených po plaži v části Vila Nova de Gaie zvané Lavadores. Ono je to vlastně pořád ještě Porto, aglomerace OPorta je obrovská. V knihách se uvádí, že Porto má cca 300tis obyvatel. Realita je ale někde úplně jinde. Město Porto, kde nelze pořádně rozlišit kde končí a začínají části jako Porto, Riberira, Vila Nova de Gaia, Valongo, Matoshinos ... tak tady v té aglomeraci žije hodně přes 1mega lidí.

Bouldering v Lavadores je velmi slušnou lezeckou nabídkou, která z mého úhlu pohledu daleko převyšuje možnosti lezení v místě mé domovské univerzitě - v Brně. Kras prostě nemusím! Balvany se táhnou v délce několika set metrů. Dopady jsou velmi luxusní - do jemného písku pláže. K tou šum oceánu, prostě nádhera! K oblasti pravdě podobně neexistuje žádný průvodce. Každý lezec si musí kameny projít a vyhlédnout, co ho zajímá. Leze se po oblinách, krystalech které ač už malé nebo větší vystupují z mateční horniny zdejší žuly. Kuriozitou může být to, že ne vždy si zalezete ten boulder, který máte v plánu - přiliv někdy rozhodne holt za Vás.

Lavadores je velmi pěkné lezení. Nicméně, pokud by někdo chtěl vážit z ČR cestu dlouhou přes 3000km do Porta, rozhodně bych mu návštěvu rozmluvil. Pokud se člověk někdy octne v tomto konci světa (středověkého doopravdy), může zde strávit několik velmi krásných dnů. Praktické informace, aneb další s čím je počítat je to, že písek se lepí na lezky = kobereček pořeší mnohé. V Portugalsku je většinou teplo, a teplo se s třením na žule zrovna moc nekamarádí....

Porto - začátek půlroku v Portu ...

Ve čtvrtek to začalo. Po půl roce chystání, příprav a nakonec potom snad i nechuti odjet jsme byl časem dotlačen s Evčou sednout do létajícího dobytčáku a nechat se odnést na samotný konec Evropy. Po noci na Hahnu jsem v 8 ráno vystoupil v místě, které se má stát na půl roku mojím domovem...

Bydlíme na Rua de Cabral (na čabrálu). Ulici kousek od centra, nedaleko Placa de Republica u centra zdejšího MHD Trindade... Ubytování je za 150€. Cena je slušná, ale je to strašně malý kamrlík, kde pořádně ani není kam odložit věci. Nicméně jsem tu sotva 3 dny a už jsme si pomalu zvykl, tak snad to časem půjde.

Zatím na mě Portugalsko místy působí jako ghetto nepřizpůsobivých občanů u nás. Zejména jejich schopnost najít místo pro sušení prádla a obecně nízká schopnost zacházení s odpadky, o hledání odpadkových košů nemluvě...

Dojmy jsou zatím příliš čerstvé. Já zatím pevně věřím, že mi začíná nejlepší půlrok života, na který si ještě v důchodu rád vzpomenu. Každopádně, zatím je příliš brzo na takové soudy, ale je tu prostě krásně ačkoliv daleko...

Zítra jdeme poprvé do školy, takže začne ten správný hukot :)