Barcelona za 4€ ??? Jde to...

Úvodem - je to asi první článek, co se velkým obloukem vyhýbá lezení, ale spadá do kategorie, kam zamířil, sklouznul už nejeden lezec a to cestování. Už nějaký ten pátek, si pravidelně procházím weby nízkorozpočtových leteckých společností s cílem udělat si výlet na opačný konec Evropy za cenu jízdenky do Prahy. Tentokrát se mi podařilo schrastit letenku do Barcelony (Gerony) za docela slušných 100kč (4€). Cena super, výlet tak akorát na den, tak proč ne. Dalším motorem pro mě bylo naplnění slibu, který jsem dal své mladší sestře a to, že si zajedem někam výLET. Jako spolucestující jsem zvolil tedy ségru, již několikrát vyzkoušenou spolužačku "Majklu" :) a soupisku pak doplnil spolužák Martin z gymplu s přítelkyní Zori. Sestava rozdílná jak věkem, tak i národnostmi.

Letěli jsme z Bratislavy - autobusové zastávky, odkud létají letadla. Odlet na čas rozhodně nebyl, ale kam spěchat, když máme v Hahnu tolik volného času :) Přestup v Hahnu byl studený, ale my se už těšili na sluníčko a moře Katalánska. V Geroně jsme využili služeb už jednou vyzkoušené autopůjčovny Solmar. Tenkrát se hecli, protože po Peugeot 307, který jsme dostali v únoru a pro který byla rychlost 110km/h neskutečným výkonem jsme tentokrát dostali slušné žihadlo - Seat Ibiza, 1.9TDi ... no, na tak malé autíčko to jelo super. Cena byla taky bezva. Ještě den před odletem jsem si na netu všiml akce a rychle přehodil auta - štěstí se na nás usmálo a úspora peněz byla na světě. 

Po příletu jsme zamířili k moři. Tossa del Mar sice není tak pěkná jako nedaleký Lloret, ale co naplat, jednou jsme se rozhodli. Následný přesun do Barcelony byl vcelku rychlý. Pak, řekněme klasika spojená s hledáním místa k zaparkování, hledáním stanice metra (dost peklo), koupením lístku na metro (tragedie) a navštívením některého z Gaudího baráků, které vrcholí Sagradou famílíjí, kde jsme jen tak mimochodem konečně vlezli dovnitř. Jestli 8€ za to stojí nebo ne, to už nebudu ovlivňovat. 

Ještě jsme se chtěli mrknout do starého města, no to se ukázalo jako úplný propadák, jelikož jsme vůbec nenašli co jsme hledali, a tak se jako největší aktrakce jevil pomerančovník na ulici. Rozhodnutí následně padlo na přesun na Montserrat. Jó - jenže to by nesměla být silnice vedoucí k jeho bezprostřední blízkosti uzavřená. Super tedy, jedem směr Gerona. Gerona pro mě bylo asi jedno z vůbec nejpříjemnějších překvapení. Super městečko, krásné památky a opravdu zajímavé historické centrum. Noční atmosféra udělala taky své...

Po vrácení auta do půjčovny a vymrzlé noci na Geronském letišti jsme se dočkali rána a vypravili se na cestu domů, kde jsme měli zádrhel, ze zádrhelů největší. Díky mlze, která byla fakt hustá jsme byli donuceni přistát v Karlsruhe - Baden Baden. Po nasednutí do autobusu jsem se plní optimismu s myšlenkama, že mlha už nemůže být, protože je všude kolem krásně slunečno vypravili přes Francii směr Hahn. Úsměvy na rtech a myšlenky, jak nám to všechno rychle uteče a přitom se ještě podíváme po Německu nám zmrzly cca 30km před Hahnem, kde - prostě, mlha jako mléko. Na letišti nás potom čekalo nemilé překvapení v podobě rušení letů (rozuměji - všechno bylo zrušné) :) Nevím, kolik svatých stálo při nás, každopádně asi 5-té letadlo co ten den odstartovalo bylo naše a my se tak doslova zázrakem dostali do Bratislavy a ještě k tomu na čas.

A co závěrem? Musím se všem kecalům, co se vymlouvají na finanční nákladnost cestování vysmát. Ano, nemáme komfort hotýlků, necestujeme přímou linkou, ale cestujeme. Cestujeme za cenu, která je i na trase Brno-Praha považována za super akční Vánoční superpromo akci a to navzdálenost cca 10x delší a navíc dopravním prostředkem, který ještě před pár lety byl pro nás nedosažitelným luxusem. Chce to jen hledat, snažit se a nevymlouvat se. Akce nejsou každý den, ale jsou. Já už mám letenky další 3. Dublin za 320Kč, Kodaň za 40€ a k tomu Sicílii za 0,04€ :) 

A ještě krátký dodatek - v Hahnu se spí fakt tragicky. Sedačky, kterých je tam mimochodem velmi málo jsou snad darem letišti od majitelů okolních pensionů, protože nejen, že v nich nejde spát, ale nedá se v nich ani sedět. Prostě, tragedie!!!

Fotogalerie:

http://picasaweb.google.com/marek.goldbach/PanLsko#

Ceuse

Co se letních oblastí týče, jen těžko lze ve Francii nebo snad i na celém jihu Evropy najít lepší oblast. Popravdě, Ceuse nebylo nikdy jedním z mých hlavních cílů. Na jih jsem v průběhu léta nejezdil. Jako vysokoškolák jsem si mohl udělat prázdniny téměř kdykoliv a vyrazit v termínech, které přejí ve Francii lezení daleko víc než právě rozpařené léto. Letos v létě mě nicméně dovedly okolnosti až pod tento nekonečný kopec.

(Ceuse z malého Ceuse - teda, po ceste na ... :) )

Nejde snad nezačít tím, čím lezení na Ceuse začíná - a to výšlapem pod skály. Nevím, jestli je to leností... Na Sokolie, kde se šlape snad ještě dýl chodím i 3x týdně - to když chytnu zápal na některou z tamějších cest, ale upřímně - za lezením na jih si jezdím spíš odpočinout, zrelaxovat. Tady jsem byl snad prvně z lezení zklamaný. Když už vyjdu podobný kopec, očekávám i trochu samoty, klidu - ne dav lezců který omezuje ve výběru cesty v cíleném stupni obtížnosti, bandy polských lezců co musely dojet snad autobusem a obsadí pás 10 cest, lana v nich si předávají jen mezi sebou, sedí 5x u každého nýtu a zaberou sektor na celý půlden. Tím ale rozhodne nechci říkat, že by se mi tamější lezení nelíbilo. V jednom anglickém článku byl nadpis, který ať už chceme nebo ne vystihuje oblast asi nejlépe: "Best cliff on the world". Jen jsem všude četl nebetyčnou chválu na Ceuse, tak jsem spíš chtěl upozornit na některé aspekty, které možná lidé, učarovaní krásou okolí často zapomenou. Kazdopadne uz jen ty davy lidi ukazují, že spíš platí to, co jsem napsal v poslední části odstavce. No, snad mě žádný milovník Ceuse neukamenuje za ty slova :)

Ale k samotnému Ceuse. Nachází se přibližně 15km nad Gap. Jedná se o pás skal, jehož délku jsem spočetl na 4,5km (GIS). Leze se však zatím jen v jeho velmi nepatrné části. Přesto průvodce udává, že od první k poslední cestě trvá přesun kolem 40min (asi je pravda, bo je to fakt dlouhé). To jen pro představu o rozlehlosti oblasti. Co se klimatu týče. Díval jsem se na slušné množství fotek, kde je Ceuse zasněžené. Takže vzhledem k nadmořské výšce, která na nástupu přesahuje podle GPS 1800m.n.m. je oblast vysloveně předurčena k letním lezení. Na jaro nebo na podzim může být počasí docela riziko. Jak moc v oblasti prší jsem se nezajímal. Nicméně, jedná se o hory, tak si myslím, že okna pěkného letního počasí budou vázána čistě na léto (rozhovor s jedním Frantíkem mi to maličko potvrdil). V průběhu naší návštěvy se dalo bez problémů lézt na sluníčku, ve stínu jsem si při jištění dával mikinu, takže kosa, ale vlastně ideál. Samostatnou kapitolou je potom i zima na parkále. Výstižně se dá přirovnat k tomu, co pravidelně zažívám při návštěvách oblastí na jihu v zimních měsících.

(Petit Ceuse (16xx m.n.m.) z velkého Ceuse)

Co se zajímavých nápadů na dny odpočiknu týče: "Chaluháč" - rybník na koupání po cestě do Gap, Gap samotné (nákup) ... no a pro ty, kteří by neměli turistiky dost, tak určitě výšlap na protější Petit Ceuse, odkud se dá pěkně fotit masiv velkého Ceuse.

Mno, to by bylo asi tak vše. Pokud by to znělo příliš negativně, tak můžu dát jen radu, že v naprosté většině je Ceuse mezi lezci velebeno. Mě jen prostě příliš nesedlo a rozhodně pro mě nebude nijak srdeční záležitostí, jako naprostá většina ostatních oblastí.:)

(chaluháč po cestě do Gap)

Ubytování: parkoviště na konci asfaltové silnice. Přímo na parkále je voda. Další možností je kemp. Cena je přijatelná, 5€. Kempař už je přijatelný míň, lépe řečeno nepřijatelný :).

Mapy:

Zvětšit mapu

Siurana 2008

Opožděné video ze Siurany. Btw., byli jsme tam v na přelomu února a března :)

Gorges du Tarn

Návštěvu Tarnu jsem v hlavě nosil řadu let. Bohužel, pokaždé mi do několikrát plánovaného výletu něco vlezlo a tak jsem se tam dostal poprvé až teď a to sotva na jeden den v rámci našeho třítýdenního putování po Francii. Už od pohledu mě Tarn nadchnul. Parkoviště "u Harryho" jsem našli bez problémů, s průvodcem to bylo maličko horší. Nakonec jsem ho sehnali v Les Vignes v tábáku. Cena cca 27€. Průvodce je vcelku pěkný, cena - řekněme standardní. I když, za podobný obnos peněz jsem už viděl i daleko pěknější průvodce. Tak tedy hurá za lezením.

Tarn jakkoliv se zdá svou rozsáhlostí nekonečný, nabízí jen něco kolem 400cest. Sektory jsou až na výjimky blízko od sebe, dá se mezi nimi volně přecházet. Lezení je povětšinou po dírkách. Tamější vápenec je velmi specifický. Při sedimentaci se zde schránky promísili s pískem a tak vznikl onen super vápenec, který se jen tak lehce neoklouže a má bezvadné tření. Klasifikace mi přišla poněkud měkká (nebo mi to lezení nějak obzvlášť sedlo).

Příjemný odpočinek nabízí říčka Tarn. Je čistá, v létě příjemně osvěžující a místy velmi hluboká. Díky oné hloubce se potom lezci mohou bavit věcma jako "DWS" nebo oblíbené skoky do vody z velmi profláknutého šutru.

Co by měl každý lezec zvážit při cestě do této oblasti v letním období je zejména horko. Údolí a výpar z řeky dělá z oblasti docela "prádelnu". Další nevýhodou je potom to, že se zde právě v létě vyrojí obrovské množství vodáků,turistů a autoturistů, kteří se údolím jen tak projíždějí v autech. Právě asi nadměrná koncentrace turistů potom způsobila i to, že policie si daleko více začala hledět kontroly nepovoleného táboření a během 2 nocí vybrala ono oblíbené parkoviště 2x. Jednou jen na varování (to jsme tam ještě nebyli), podruhé už si ale opsala SPZky vozidel a tím naznačila, že dál už nic tolerovat nebude. My poté přespali kdesi v kopcích nad Les Vignes. Vzhledem k množství lidí, dešti a uraženému zrcátku jsme se rozhodli přesunout smrem do Ardeche.



Mapa:


Zvětšit mapu

St. Leger du Ventoux

Oblast St. Leger ležící na úpatí 1909m vysokého Mt. Ventoux patří k novým, ale už i tak k velmi známým oblastem pro lezce po celém světě. Při příjezdu, kdy jsme jeli přes onu vesničku mě až zarazilo o jak malou osadu se jedná a přesto je známá v určitých kruzích po celém světě. :)

Lezení v St. Leger se odehrává na několika sektorech rozmístěných většinou po jižní straně říčky, která tvoří přirozený předěl mezi sektory na severu a jihu. Skály jsou krásné, převislé. Jsou tu krápníky, dírky. Vápenec je neoklouzaný. Bohužel některé cesty ještě nejsou dostatečně olámané. Upřímně, nikdy předtím by mě nenapadlo, že tato oblast může poskytnout velmi pěkné lezení i v průběhu horkého léta, obzvlášť pro motáka jako jsem já. Rozlohou malý sektor na severní straně mě přesvědčil o pravém opaku. Lezení je tu dost a díky říčce, která nabízí velmi příjemné osvěžení lze lézt dopoledne a na večer i v na jih otočených sektorech. Já si právě zde vylezl na jihu zatím svoje nejtěžší cesty.

Oblast je hojně navštěvovaná světovou lezeckou špičkou. My v průběhu jednoho týdne co jsme zde pobývali potkali Tomáše Mrázka, Helenu Lipenskou a Charlotte Durrif.

Okolí skal je velmi pěkné. Pro turistiku se nabízí výšlap na Mt. Ventoux, pro lenivější pak povalování na břehu řeky, kterou si bohužel taky oblíbily řady turistů. Supermarket je nejblíž ve vesničce Savoillan, nebo pak Intermarcher malinko dál ve Vaison la Romaine. Kulisu skal dotváří překrásný románský most v těsné blízkosti parkoviště.

Spaní: dvě parkoviště, jedno blíž - odtama nás vyhnali, ale poslali nás na cca 3km vzdálené, kde je dokonce i tekoucí voda. Takže "ubytko" patří k těm komfortnějším. Pro úplnost ještě zmíním chatu, která se nachází těsně u skal. Jako velké mínus oblasti je nutné zmínit to, že vlastně nikdy pořádně nevíte, co lezete. Topa se dají zběžně stáhnout na webu, bohužel jejich aktuálnost je rovna téměř nule. Docela by mě zajímalo, kde všude se tam ještě leze. No, dozvím se to asi až někdy v daleké budoucnosti, kdy bude dokončen průvodce.

GPS:

N44 12.696 E5 16.361 (parkoviště přímo u skal - to s vodou a možností spaní je přesně na opačné straně vesnice)

N44 14.905 E5 05.576 (Intermarcher - v blízkosti sportovní obchod s možností nakoupení chybějícího mága a podobných nezbytností)

Zvětšit mapu

Sokolie

Přesně před týdnem jsem se poprvé v životě dokopal k tomu, abych překonal svoji lenost a místo návštěvy Zláté na Predhorie se vypravil na velmi vysoko položené Sokolie. Cesta od Podkovy zabere něco málo přes hodinu a jde se do dost brutálního kopce.

Oblast Sokolie se nachází několik málo metrů pod vrcholem stejnojmenného kopce (1024m.n.m.), je tvořena celkem 6 sektory. Nevím, jak oblast popsat, hodnocení je malinko složitější. Po první cestě jsem měl sto chutí zmizet ze skal jak rychle by to jen šlo z proklínal svou zvídavost s myšlenkami, že jsem si raději mohl užít pěkné lezení na Zlaté, ale postupem času a asi po třech vylezených cestách se mi v oblasti docela zalíbilo.

Když člověk oblast pozná víc, dokáže postupně vytipovat cesty, kde bude skála pevnější. Čeho se zde není opravdu nutné obávat je oklouzanost. Oblast je tak velmi málo navštěvovaná, že zde snad ještě pár let cesty vydrží podobně neoklouzané jako jsou doposud.

A jak hodnotit oblast závěrem? Lezení je veskrze velmi pěkné, zajímavé, neoklouzané. Ona "neojetost" si samozřejmě vybírá svou daň v podobě volných lokrů, kterých zde rozhodně není poskrovnu. Návštěvu bych doporučil spíš těm, kteří Predhorie (Zlatou, Bronzovou, Podkovu...) znají už příliš dobře a chtějí poznat něco nového, nebo snad chtějí spojit lezení s turistikou. Mezi nejpěknější cesty co jsem zde lezl patří určitě Pohoda (6) a Vitamín (7).

Bralie - Slovensko

V současné době se naprostá naprostá většina lezců z Moravy a Čech orientuje ve skalách na Slovensku pomocí průvodců Slovenské skály I a II, ať už v jejich knižní, nebo různě okopírované podobě (já osobně patřím k jedním z posledních šťastných majitelů obou knižních dílů :) ). Ale k věci! V poslední době jsem se dostal do situace, kdy už jsem naprostou většinu z oblastí, které jsou v těchto dvou knížkách zmapované navštívil minimálně několikrát a tak jsem pomalinku začal bádat o něčem novém. Jednu sobotu jsme se rozhodli zkusit oblast Bralie, nedaleko Partizánského.

Oblast mě velmi mile překvapila. Krásné skály, charakterem lezení mi připomínaly Adlitzgratzen na Semmeringu. Prostě, super lezení. Parádní dírky, převislé cesty, bezpečné jištění. Bohužel, jediná chyba je, že skály nejsou aspoň 10x tak větší. Kdyby byly, byla by to určitě jedna z nejnavštěvovanějších oblastí na Slovensku. Skály mají dva sektory. Horní a dolní skály. Dohromady na nich je popsáno 54 cest. Možná jich je v současné době o něco málo víc. Cest do 6+ je zde téměř polovina. Krásné jsou tu cesty kolem stupně 7 a 8. Devítek je zde minimum - jen tři. Skála je prostě příliš děrovaná na to, aby zde byl potenciál pro těžké cesty. Sektory jsou otočeny na JV a v průběhu května na nich bylo skutečně velmi horko. Při lezení máte za zády neskutečnou kulisu obrovského vyhaslého vulkánu - Vtáčníku, díváte se na rozlehlou Sučanskou kotlinu - prostě paráááda!

Přístup: z Partizánského jedeme směrem na Nováky. Po levé straně vidíme dva velké lomy (dolomitické písky). Po cca 3km odbočíme do vesnice Pažiť, pokračujeme do Malých Krštěňan, kde odbočíme ostře vpravo. Projedeme přes závoru (jde zvednout a je to povoleno - je tam jen pro situace kdy se střílí) kolem činného lomu a po cca 1km vidíme ostrou odbočku na polní cestu stoupající ostře do kopce (na cestě je velký balvan). Tady zaparkujeme a pokračujeme po polní cestě. Před brankou odbočíme doprava a po vyšlapané pěšince dojdeme po 5 minutách ke skalám.

Oblasti musím dát pět hvězdiček. Jasně, Adlitz ani Buoux to není, ale oblast je to moc pěkná - když tedy porovnám s těma, co se do knižních průvodců dostaly. Snad asi mělo být Bralie v připravované trojce, které už se bohužel nedočkáme. Moc mě to navnadilo občas zariskovat a vyrazit do méně známých oblastí na Slovensku.

Btw., některé šestky mi přišly prapodivně těžké. No, myslím to hlavně v souvislosti s tím, že je mi divné, když v cestě za 6- 4x sedím a vedlejší 7+ dám potom na OS...:)

Horní Lačnovské skály

Některé skály dokážou oslovit na první pohled, přestože nejsou vysoké, rozsáhlé ba na nich není ani množství cest k výběru. Absence těžkých cest jako by pak byla "samozřejmostí". Na východě Moravy to určitě jsou skály v Lačnově a podle rozhovorů, které jsem vedl se spoustou svých kamarádů (třeba i ze 160km vzdáleného Brna) zdaleka nejsem jediný, kdo si tuto oblast tak oblíbil.

Lačnovské skály najdeme přibližně 3km severně od "horního" konce obce Lačnov, která se nachází v jižním cípu okresu Vsetín. Ke skalám se jde dostat třemi možnými variantami (počítám jen ty nejčastěji využívané). Nejblíž je to ze samotné obce Lačnov, od které se jde přibližně 40min lesní cestou do mírného kopečka. Skály, dříve také nazývány Trčkovi lze vyčlenit na 3 sektory. Dolní, které jsou nejvyšší nejsou navzdory své výšce (20m) nijak zvlášť navštěvované. Já osobně na nich ještě nikdy nebyl - a to jsou to pro mě nejbližší skály od domova. :). Bez přístupu po turistické značce, a trochu mimo veškerý zájem stojí Prostřední skály. Vede na nich jen několik cest. Strukturou se podobají skalám Horním. Bohužel díky nezájmu lezců zarůstají mechem. Téměř na samém hřebenu Vizovických vrchů potom stojí Horní skály, které jsou mezi lezci ze skupiny skal bezkonkurenčně nejnavštěvovanější.

Výška Horních skal jen málo přesahuje 10m. Jištění je perfektní -borháky, slaňáky po celém obvodu skal. Strukturou pískovce se tamější lezení velmi podobá lezení na pískovcích v Čechách. Obtížnost cest dosahuje stupně maximálně stupně 8. Mezi nejkrásnější cesty patří Hornolačnovská, Zlínská a začátečníci si určitě oblíbí Hodinovou. Oblast je jak stvořená na vycházku krásnou krajinou, opečení špekáčku, nebo snad posezení u ohně a přespání přímo u skal. Spaní zde není zakázáno (zatím). Jedinou nevýhodou pro přespání je voda, která zde chybí. Nejbližší studánka, která se nachází nedaleko od rozcestí Láz po modré značce směrem k loveckému zámečku Trubiska podle všeho nesplňuje kritéria, která vyžadují zažívací trakty středoevropanů. Kdo ale chce, nechť zkusí.

Poslední informace by byla příznivcům boulderingu. Ti se zde budou také schopni zabavit. Já jsem si minule našel několik kamenů, čistil je a myslím, že rozhodně nebudou nezajímavé.

Co napsat závěrem? Jet sem na velkou vzdálenost se asi nevyplatí, to bez debat, ale po rozpravách s kamarády z Brna jsem byl mile překvapený, že oni vzdálenost, kterou museli urazit nelitovali. Průvodce je pořád velmi lehce k sehnání - "Moravské skály" jsou velmi dobrým vodítkem.

Bouldering - Vizovické vrchy

Vizovické vrchy jsou určitě do skalních oblastí a kamenů v regionu poměrně bohatou oblastí. Vždyť právě v tomto pohoří najdete i nejznámější valašské skály - Čertovky. Stranou zájmu, roztroušeně po celém pásu kopců stojí několik balvanů tak volajících po boulderingu. Asi nejvhodnější oblast s největším potenciálem jsou určitě kameny v okolí Luhačovic. Kde jsou, jak se k nim dostat - to si zatím nechám pro sebe. Kdo hledá, ten najde :) Bouldery jsou tu spíš lehčí. Najdou se tam i nějaké cesty s lanem jištěné borháky. Co je parádní jsou určitě převisy, které jsou v "softmúverské" výkonnostní skupině (do 6C Fb) v regionu k nenalezení. Pokud chce člověk v těchto kopečkách něco najít, je třeba obrnit se značnou trpělivostí a olepit chodidla - turistiky mnohdy bude víc, než nalezených kamenů. Chřiby ani Pulčiny to určitě nejsou, ale něco tu má taky své kouzlo.

Kurz lezení Vlachovice

V pátek 7.3.2008 jsme společně s DDM Slavičín připravili dopolední lezení pro místní děti. Fotogalerii lze nalézt na níže uvedeném odkazu.

http://picasaweb.google.com/marek.goldbach/LezeckKurzVlachovice

Siurana, Španělsko

Choutky na výlet do této velmi známé španělské oblasti jsem v sobě nosil snad od doby, kdy jsem poprvé v životě otevřel v jednom pohostinství (Pulčín) lezecký časopis, kde byl právě velký obrázek z této oblasti. Jak čas plynul a já poznával mnohé oblasti ve Francii, Itálii a apod., tak jsem stále více toužil vyrazit někam, kde to neznám, kde pro mě bude všechno nové.

Všechno ale stejně nabralo reálnější rysy až když nízkonákladová letecká společnost Ryanair začala létat na pravidelné lince z Brna do Girony za velmi slušné ceny. Spolu s tím, že ve Španělsku jsou ceny v autopůjčovnách velmi příznivé mi pak z této rovnice vylezlo to, že výlet po ose autobus - letadlo - auto a zpět by byl realizovatelný.

O Siuraně se toho dá dočíst na netu hodně. Jedná se o malinkou vesničku v pohoří Prades, ležecí na skalním ostrohu v nadmořské výšce cca 730m.n.m. vysoko nad stejnojmennou přehradou. Ze všech stran je obklopený vysokými skalními stěnami. Tyto aspekty ji pak přiřkly i její význam historický, kdy se stala posledním útočištěm vyznavačů islámu v severní části Pyrenejského poloostrova a to až téměř do konce 12. století.

Z lezeckého pohledu je známá především ve spojední s cestami typu La Rambla. Nás ale dost zajímalo, jestli si v této oblasti obstojně budou schopní zalézt i podprůměrní lezci (do 7a) a i úplná začátečnice. No, výsledek je asi takový, že úplně ideální to nebylo (známe i lepší oblasti pro podobné výkonosti), ale i přesto si zde byl schopen na týden najít zábavu i onen úplný začátečník. Vynikající na oblasti je rovněž spaní - je zde možnost jak poměrně levného kempu, tak i spaní na parkovišti, které je zatím tolerované. Přístup k vodě je ve vesnici. My ještě navštivili dvě další oblasti a to La Ribu (nic moc) a Arbolí (to bylo malinko lepší). Co jsme vylezli či nevylezli je věc vcelku nepodstatná, ale mám-li se vyjádřit ke klasifikaci, tak asi takhle - standartní, akorát ty 5+ byly někdy fááákt dost těžké a 7b jsem taky nikde jinde nevylezl.

Výborná je taky možnost výletů. My nakonec navštívili Tarragonu, kde stojí za podívání antický cirk spolu se starým městem. V Barceloně jsme potom omrkli Sagradu Familli a nedaleké kláštery Monteserrat (historická návaznost na předtím navštívenou Sagradu famillii - založenou na tisícileté výročecí tohoho kláštěra) a Poblet. Sagrada je pěkná, zato Monteserrat - tam už nepáchnu. Jedná se o naprostý kýč a ony fotky kláštěra ve skálách, co jsem viděl všude na internetu jsou teda skutečně mistrovským dílem - jak jen vyfotit onen klášter bez všech těch lanovek, stánků a nechutných turistických zázemí všude okolo - skutečně umění.

Závěr? Výlet nedoporučuji - protože až tam pojedu zas, tak by tam mohlo být zbytečně příliš moc lidi... :))))

Lezecká stěna Valašské Klobouky

Nevím, kolik lidí v současné době aktivně leze ve Val. Kloboukách, ale určitě to bude míň, než v malinko větším Slavičíně. Bohužel pro nás ze Slavičína je tu ten rozdíl, že v nedalekých Kloboukách lezeckou stěnu mají, kdežto ta "naše" ve Slavičíně je stále ve hvězdách. No, když se chce, tak to jde asi opravdu všude. Snad se jednou u nás taky dočkáme a připojíme se v tomto ohledu k menším městům a obcím jako Bojkovice, Vlachovice apod...:)

stěna v Kloboukách... malá, ale je :)

Pro rýpaly - jsou tam smajlíci :)

Marek

První letošní "lezení"

Nedočkavost :)

Tak už to máme za sebou! Letošní první lezení jsme si odbyli (a to doslova) v Lidečku s Dušanem. Přes nemoci, které nás oba sužovali jsem vyrazili na tamější promrzlé písky. Zkušeně jsme nevyrazili ve dvou předchozích dnech, kdy bylo počasí o poznání lepší a počkali si na opravdu zimní počasí doplnění bezvadným větrem. :) Při domácích úvahách před odjezdem ve smyslu - "co bych tak asi mohl zkusit" jsem měl zálusk na nejednu těžší cestu. Nakonec jsme přes ukrutnou zimu nevylezli vlastně vůbec nic, poněvadž jsme i tu IV zapytlili :)

obouvání - kosa

lezení - ještě větší kosa

aj Indiáni v USA mají kosu

Záchytný plán - procházka na Pulčiny nakonec nebyla tak špatná :)

To jsem teda zvědavý, jestli Dušan pojede se mnou lovit "Hore zdar" i příští rok :)

Fotogalerie