Poslední dobou se to tu začíná hemžit články, které jsou nahony vzdáleny lezení. Tentokrát jsem zamířil na rally, jeden z mých dalších koníčků, kterých mimochodem kromě lezení zas tolik není. Po zhlédnutí WRC v Německu v letech 2006 a 2007 jsem maličko zatoužil podívat se ještě i někam jinam. Loni nám Ryanair zrušil zaplacené letenky do Španělska, tak jsem letos velmi zatoužil ještě jednou naposledy se rozloučit s WRCama. Hlavně díky ceně letenek, které se podařilo sehnat za 320kč jsme nakonec zvolili neoblíbenou Irskou rally. A asi nebude na škodu když hned na úvod řeknu, že se po návštěvě Irska kloním spíše k návštěvě San Rema, než Katalánska. To jen k tomu, jaký je současný stav WRC.
Irská rally nemá mezi jezdci nejlepší pověst. Prej pořád déšť, tratě "pod úrovní terénu", potoky bahna... No, pro nás rozhodovala hlavně cena letenky - a ta byla bezkonkurenční. Auto jsme zamluvili za velmi slušných 69€ na tři dny. Tak proč ne...
Značný problém byla velikost příručního zavazadla. Ono to totiž bylo tak, že ve snaze ušetřit jsme zvolili cestu jen s malým příručním zavazadlem. Super, akorát problém byl v tom, že zavazadlo bylo totálně plné už když jsme do něj nacpali spacák :) Ale jak Ryanair tvrdí "strictly one item...". Nakonec všechno klaplo, my se dostali přes Londýn do Dublinu a v půjčovně nás ještě potěšili tím, že nám mladá slečna dala auto o den dřív za stejnou cenu jen díky tomu, aby kvůli nám nemusela ráno vstávat... :) Slečno - díky! :)
Auto jsme dostali takové, řekněme studentské. Kia Rio, automat ... já poprvé na opačné straně silnice a na zvyknutí si na tohle jsme měl možná tak 200m na parkovišti, které končilo chaotickou 4-proudovkou k dálnici. Cesta do Sliga měla cca 220km což na uzoučkých silnicích v Irsku znamená docela dlouhý čas přesunu. Volíme RZ 2 a divácké místo označené 5-ti hvězdičkami... Prší - a to fakt moc. Zmokám ještě než vylezu z auta, moje goráčovka Millet, se kterou jsem spokojeně lozil po ledech, zmokal celé dny ... tady nezvládá. Vítr fouká s takovou sílou, že mi voda teče mezi kapucí a obličejem. Příchod ráno na RZ je ještě dobrý - to spíš návraty z RZ bývají pokaždé s hromadou bláta. Člověk musí pokaždé hooodně přemýšlet kam stoupnout, aby se z bláta vůbec vytáhl. O tom, že někdy zajede hlubokou pod kolena - s tím už se prostě musí v Irsku počítat. Co nás úplně zklamalo byl úsek trati. Jestli mělo tohle 5hvězd, tak jak potom můžou vypadat ty 2-3 hvězdičková místa... Jediné co místu nelze vytknout je brod. Upřímně, nikdy jsem na asfaltové soutěži brod neviděl. Ale v Irsku pršelo skutečně moc a lokální povodně to jen potvrdily. Po 20- ti autech se přidáváme ke skupinkám, které chtějí ještě stihnout servis ve Sligu. V pátek už stíháme jenom jednu další RZ, kde jsme zvolili nedivácké místo, což se ukázalo jako velmi dobrá volba. V plánu jsme měli ještě dvě noční RZ, bohužel lokální povodně a následné zrušení dvou RZ zhatilo naše plány.
V sobotu se necháváme zavřít na RZ. Volíme pěknou, cca 110° zatáčku, k ní dlouhý příjezd ... málo lidí, super místo. Po otevření RZ valíme na výlet k moři, holt - v sobotu toho víc stihnout nešlo. Celý den prší, pokaždé přidá, když se přiblíží start RZ a leje nejvíc zrovna když jede Loeb, déšť ustává tak možna na Rautembacha. Stojíme ve vodě, sice je tam ještě tráva, ale když na ni člověk stoupne, rázem je v 3cm vody a bahna.
Neděle nás děsí už od prvního pohledu do map a harmonogramu. Každý úsek jenom jednou a dopolední sekce je velmi vzdálená od sekce odpolední. Večer si ještě RZ projíždíme, usínáme. Charakter je velmi odlišný od prvních dvou dnů, trať vede po náhorní planině, kolem vodopádů ... okolí je prostě úžasné. Jsme maličko v šoku - neprší. Déšť vystřídal nehorázně silný vítr a tak vzpomínáme na krásnou sobotu, kdy jenom pršelo a nefoukalo... Louky jsou nažité vodou, všude to čvachtá ... ale zas je to mooc pěkný úsek. Přejezd se nám velmi zkomplikuje tím, že Irové pravidelně zas.rou celou příjezdovku. Prostě parkují spíš jako někde na jihu. Nemáme slov. Stojíme v zácpě dobrou hodinku a na další RZ tak stíháme s odřenýma ušima jen start RZ, který má vynikající možnost přístupu.
Odpoledne se ještě jedeme podívat na útesy k moři. Je krásně, svítí sluníčko a místy fouká jenom moc (většinou foukalo totiž hrozně moc). Omrkneme dle tabulky nejvyšší útesy Evropy, zajedeme se podívat až na konec dlouhého poloostrova, který v našich představách skutečně splňuje představy o konci světa. Potom následuje už jenom dlouhý přesun směrem k Dublinu. Je to sice jenom 270km, ale na jejich silničkách - nic moc! Následuje noc na letišti, přesun na Frankfurt Hahn, kde jsme nadšeni tím, že je tam všechno jenom 2x dražší než u nás a ne 4x jako v Irsku. Poslední podráždění nám způsobí němčouři, kteří se rozhodli striktně kontrolovat velikost a váhu zavazadel. Nakonec jsme po přeskládání (rozuměj ještě jedny kalhoty na nohy, peněženka do kapsy, GPS do bundy) ... šířkou 20cm proklouzli... A hurá směr Slavičín... :)
Závěrem:
- vynikající pořadatelé, korektní, slušní ... 1000x lepší než u nás! Inteligentně vypáskované. Pořadatelé se nepovyšovali, vysloveně nebuzerovali, dalo se s nimi domluvit. Nebýt návštěvy stopky na úplně poslední RZ v neděli, nedokázal bych jim jako divák vytknout vůbec nic.
- velmi špatná infrastruktura v centru soutěže, úplná tragédie. Neexistence dálnice, úzké silnice, zácpy.
- počasí ... je prostě takové, jaké je - bohužel.
- ceny v Irsku obecně (necestuji tak málo, abych se nevyznal, ale tohle bylo vážně příliš)
- velmi milí lidé - zatím asi nejpřátelštější země, kde jsem kdy byl
- ukáznění diváci ... bordel dělali jenom ti, co posléze začali mezi sebou mluvit polsky
- cena autopůjčovny, letenek je super!
- velmi pěkné prostředí RZ
Marek
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat