Siurana, Španělsko

Choutky na výlet do této velmi známé španělské oblasti jsem v sobě nosil snad od doby, kdy jsem poprvé v životě otevřel v jednom pohostinství (Pulčín) lezecký časopis, kde byl právě velký obrázek z této oblasti. Jak čas plynul a já poznával mnohé oblasti ve Francii, Itálii a apod., tak jsem stále více toužil vyrazit někam, kde to neznám, kde pro mě bude všechno nové.

Všechno ale stejně nabralo reálnější rysy až když nízkonákladová letecká společnost Ryanair začala létat na pravidelné lince z Brna do Girony za velmi slušné ceny. Spolu s tím, že ve Španělsku jsou ceny v autopůjčovnách velmi příznivé mi pak z této rovnice vylezlo to, že výlet po ose autobus - letadlo - auto a zpět by byl realizovatelný.

O Siuraně se toho dá dočíst na netu hodně. Jedná se o malinkou vesničku v pohoří Prades, ležecí na skalním ostrohu v nadmořské výšce cca 730m.n.m. vysoko nad stejnojmennou přehradou. Ze všech stran je obklopený vysokými skalními stěnami. Tyto aspekty ji pak přiřkly i její význam historický, kdy se stala posledním útočištěm vyznavačů islámu v severní části Pyrenejského poloostrova a to až téměř do konce 12. století.

Z lezeckého pohledu je známá především ve spojední s cestami typu La Rambla. Nás ale dost zajímalo, jestli si v této oblasti obstojně budou schopní zalézt i podprůměrní lezci (do 7a) a i úplná začátečnice. No, výsledek je asi takový, že úplně ideální to nebylo (známe i lepší oblasti pro podobné výkonosti), ale i přesto si zde byl schopen na týden najít zábavu i onen úplný začátečník. Vynikající na oblasti je rovněž spaní - je zde možnost jak poměrně levného kempu, tak i spaní na parkovišti, které je zatím tolerované. Přístup k vodě je ve vesnici. My ještě navštivili dvě další oblasti a to La Ribu (nic moc) a Arbolí (to bylo malinko lepší). Co jsme vylezli či nevylezli je věc vcelku nepodstatná, ale mám-li se vyjádřit ke klasifikaci, tak asi takhle - standartní, akorát ty 5+ byly někdy fááákt dost těžké a 7b jsem taky nikde jinde nevylezl.

Výborná je taky možnost výletů. My nakonec navštívili Tarragonu, kde stojí za podívání antický cirk spolu se starým městem. V Barceloně jsme potom omrkli Sagradu Familli a nedaleké kláštery Monteserrat (historická návaznost na předtím navštívenou Sagradu famillii - založenou na tisícileté výročecí tohoho kláštěra) a Poblet. Sagrada je pěkná, zato Monteserrat - tam už nepáchnu. Jedná se o naprostý kýč a ony fotky kláštěra ve skálách, co jsem viděl všude na internetu jsou teda skutečně mistrovským dílem - jak jen vyfotit onen klášter bez všech těch lanovek, stánků a nechutných turistických zázemí všude okolo - skutečně umění.

Závěr? Výlet nedoporučuji - protože až tam pojedu zas, tak by tam mohlo být zbytečně příliš moc lidi... :))))