Všechno to letos začalo výletem do Ospu. Bylo to v průběhu března. U nás ještě počasí na lezení nebylo ani omylem, kdežto o nějakých těch 700km jižněji bylo o poznání tepleji. Vyrazili jsme Nojvovo vozem (takový super vrak, bál bych se s ním vyrazit i do Lidečka), ale co. Auto to zvládlo, my také a výlet to byl dobrý. Počasí nám vysloveně nepřálo jen jeden den, co víc si přát. Co se vylezených cest týče to bylo takové nijaké. Pár 6a+ OS, nějaké to 6b RP, jinak nic.
Po návratu z Ospu se počasí umoudřilo i v našich zeměpisných šířkách a tak jsem po roce navštívil Predhorie - parádní to oblast kousek od baráku. Tehdy jsem byl lozit poprvé s Mirou, človíčkem, který mě ještě nejednou zachránil od unudění se k smrti, protože hlavně na začátku roku jsem měl problémy se spolulezci obrovské. Ještě před plánovaným výletem do Arca jsme se ještě byli rozlézt na nedaleké Trenčianské skalce.
Následoval velikonoční výlet do Arca. Mno, ten se vydařil. Sice jen 3 dny lezení, ale zato jsem se podíval do oblasti, kde jsem do té doby nebyl a kam jsem se chtěl mockrát podívat. Navštívili jsme, myslím klasické oblasti jako Massone, Nago atd. Samozřejmostí bylo nakupování :)
Dalším výletem, který se mi nesmírně líbil byl ten na Peilstein. V této rakouské oblasti jsem byl naposledy před více než rokem a to jen krátce, než nás vítr definitivně odfoukl do auta a zavál zpět domů. Na Peilsteinu se mi podařila OS jedna krásná položená plotna za 7. Pocit byl o to lepší, že ji ani jeden z mých parťáků nedal, takže byla asi opravdu těžká. Peilstein nemůžu hodnotit jinak, než vysloveně kladně. Oblast se mi líbí, pro moje lezení cest mezi 6-8 je to snad nejlepší oblast, jakou jsem si mohl představit.
Na samotném konci května mě školní povinnosti zahnali až do Skutče na mapovací kurz, kde jsem musel pobýt tři týdny. Víkendy (neděle) jsme pokaždé vyrazili někam na písky, které jsem si už kdysi dávno zavrhl. Bylo to pěkné, ale tohle lezení mě znovu spíš odradilo. Raději lezu, než jen chodím kolem skal a přemýšlím, jestli bych tamten či onen kruh cvaknul, nebo se skutálel někde na nástup. Nicméně jsem si odškrtnu pár věží, namátkou Krále v Adršpachu, nebo Americkou věž a hlavně před třemi lety zapytlenou Prachovskou jehlu.
Pak přišly prázdniny a hned na začátku velké zklamání z neuskutečněného výletu do Francie, kdy důvody zrušení celého dlouho plánovaného výletu mi přišly trapné. Následná záplata s Mikim do Jury, Francie atd. se neuskutečnila. Opravdu jsem odmítl, zejména vyhlídka deště a nákladů na cestu ve dvou, k tomu doprava do Děčína mi z výletu do Jury udělalo co se nákladů týče cenu srovnatelnou, snad minimálně s Francií no a jet bez střídání řidičů, ať je důvod sebe pochopitelnější do Francie - na to skutečně nemám čas. Tak tedy nic. Světlé body prázdnin teda byly snad jen na Tisovém (8+ ... nevím, tolik asi určitě ne, ale těžké to bylo), a 2x 8- (Peilstein, Lidečko). V průběhu prázdnin se ale seznamuji s Dušanem, slavičanem, který se snažil opět začít lozit. Tak beru zavděk i pravidelné odpolední výlety, ke konci léta okořeněné tvorbou prvního provýstupu.
Na podzim se opět vracím do Arca, tentokrát s jasným cílem koupit si nové lano (Beal) a popravit si chuť po nepříliš vydařeném léťe. Lezeme opět na Massone, Nagu a třetí den končíme na Belvedere. Podařilo se mi vylézt jednu 6b OS, a dokonce i 6b+/c ... Že bych ale měl dobrý pocit, to určitě ne. Cesty byly takhle klasifikované jen v novém průvodci a já se snažím nad klasifikací nediskutovat a směrodatné je pro mě poslední vydání nového průvodce, tady ale s velkými pochybnostmi. No co, výlet to byl super, lano je vynikající, tak co.
Závěr a poslední lezení tohoto roku jsem uskutečnil ve Finale Ligure (It.) a v La Turbie (Fr.). Co se těchto dvou oblastí týče, byly rozhodně nejlepším, co jsem kdy navštívil. Nevím, co jim vytknout. Určitě bych se tam ještě nejednou rád vrátil. Výkony byly asi takové, jako sklon skály...:) Vyslovenou plotnu (moje oblíbené lezení) jsme našli jen jednu a tak se urodilo jen jedno 6b+ OS. V La Turbie se mi potom podařilo dát 6c. S klasifikací si nejsem úplně tak jistý, ale těch 6a+ co tam byly skutečně lehké tam bylo opravdu několik, tak snad ano.
A co příští rok? Tak hlavním úkolem budou určitě státnice, pak koupit si nějaké to auto, abych aspoň na to Slovensko mohl samostatně vyrazit, protože už příliš výletů se neuskutečnilo kvůli autu. Z lezení nevím - asi vyrazit konečně aspoň jednou do Tater a co se uskuteční potom, to netuším, ale pořád mě láká spíš bouldering, než lezení s batohem a tvrdnutí na štandech... Určitě Sperlonga, návrat do Finále pokud možno Tarn či Ardeche, na konci roku konečně El Chorro.
Na závěr: Díky všem lidem, co to se mnou ve skalách vydrželi...:)
Marek
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat