Výlet do Manína

Výlet do Manína

K Manínu jsem měl vždy zvláštní vztah a to hned z několika důvodů. Asi nejpodstatnější je ten, že je to od nás kousek - vlakem se tam dá dostat za necelé dvě hodinky , navíc skály jsou od zastávky Považská Tepľá nedaleko – takže nějaká půlhodinka navíc a byl jsem pod skálama. Ostatně, bylo to právě tady, kde jsem prvně „vytočil“ víc než 25 m lana na jeden zátah a místo, kde jsem si jako odchovanec Moravských pískovců poprvé zkusil založil vklíněnce či hexíka (friendy jsme neměli) či vylezl první více (dvou) délkovou cestu.

Skály v okolí Manínské tiesňavy/úžiny leží poblíž Považské Bystrice směrem na Žilinu. Samotná úžina se nachází na úbočích dvou vrcholů – Malého a Velkého Manína. Oba vrcholy jsou vysoké přes 800m.n.m. a vzhledem k výškovému rozdílu mezi oběma vrcholy a Povážím, odkud člověk většinou přijíždí působí kopce daleko vyšší. Ke své škodě jsem nikdy nenavštívil sektory Malého Manína. Tady by nejhodnotnějším lezením asi byly Slnečné stěny, Manínská stráž či snad nedaleký Verdon. Protější kopec zato znám docela obstojně. Když pominu cesty, které se nastupují hned ze silnice a jsou jen tak mimochodem zakázané, tak první co lezce upoutá je Skala nad Lúčkou. Ta je také sektorem, kde se dají najít ty nejtěžší místní prásky a také autoři některých cest nejsou zrovna regionální hvězdy – uznejte: J. Hudeček, A. Chrastina (dále pak z domácích L. Makay, V. Valach.). Obtížnost cest se tu zastavila na 8b. Skála zároveň slouží jako vzpomínkové místo obětem horolezeckého sportu. Pravděpodobně zde mají svou destičku především lezci, kteří zde patřili mezi domácí. No směrem do kopce leží sektory přístupnější širší lezecké veřejnosti a tak třeba Gastonka, Stěna Černokňažníkov či Pekelná stěna se můžou stát rájem pro průměrné lezce na několik dní. A abych ještě nezapomněl, něco se tu najde i pro ty, kteří by rádi něco delšího – Gotická stena horná….

Za dědinkou Záskalie se pak nachází další úžina – Kostelecká. Tady Vás na první pohled musí upoutat jeskyně kudy vede proslavená dlouhatánská hákovačka – Strecha slovenska. Lezení v Kostelecké úžině jsem bohužel nikdy neokusil, jelikož pokaždé když jsem se tam pohyboval, tak zrovna lezení v těchto místech nebylo povolené. Údajně snad letos je lezení v jedné části povolené (www.james.sk ). Co jsem ale slyšel, tak je skála lámavější, jištění řidší… tak nevím, asi se tam zrovna dvakrát nepohrnu.

No a když za touto úžinou odbočíme z „hlavní“ cesty směr Kostelec a najdeme poslední lezecký objekt – Bosmany. Osobně se mi líbí nejvíc. Údolní stěny jsou dvoudélkové, náhorní tak okolo 25m. Leze se na tři věžičky a z vrcholu je úžasný výhled na Manínskou a Kosteleckou úžinu! Několik málo cest se ještě nachází ve stěně za Bosmanama, jedná se vesměs o lehčí, ale bezvadně odjištěné cesty. Z vrcholu jde ještě vidět množství skalek roztroušených po okolí. Sám nevím, jestli na své lezecké objevení teprve čekají, či snad jsou pro lezení nevhodné..

Marek