Slovenský ráj

Přistihl jsem se, že dost často v létě na skálách melu o ledech. Někteří by mě mohli považovat za blázna, za krásného prosluněného dne v nádherném prostředí se těšít na to, jak budeme mrznout a klepat kosu jenom proto, abychom mohli kopat a mlátit do ledu a při tom trnout, kdy led praskne, cepín vyletí a my si v praxi ověříme, že na ledu se opravdu padat nemá. No, snad to bude tím, že s cepínem výš dosáhnu...

Letos, jako již tradičně jsme se báli, jestli vůbec nějaká ledolezecká sezóna bude. Příroda nás trochu postrašila suchým podzimem a lednem, kdy se dalo lézt v neobvyklém teple na skálách. Přesto ale zima přišla a my na ledy vyrazili. I když jsem letos zaplatil za ledy poněkud krutější daň...

Začali jsme tradičně. V Kralovanech, kde jsme "zcela nečekaně" potkali Milana, kterého potkávám pravidelně každý rok jednou, maximálně dvakrát a to výhradně v čarokrásném lomu v Kralovanech. První rozlezení byla parodie spojená s lavinou a hrabáním se ve sněhu. Druhé lezení, o týden později už bylo super. Přiznejme si ale, že Kralovany se časem omrzí. Po dnech, kdy jsem v práci spíš přemýšlel nad otázkou "kam", než nad obsahem organické hmoty v hornině jsem vypotil nápad vyhnout se Tatrám, které s počtem našich šroubů (4x Petzl, 4x rus) by stejně nebyly ideální a navrhnul Slovenský ráj.

Na první pohled je Slovenský ráj oblastí srovnatelnou s Janošíkovýma dierama. Rozdíl je v tom, že takových dier je tam minimálně 20 a i když tam ledu sice není na každé straně tolik, tak ten co je, je větší a dá se vylézt nahoru a hlavně někam/k něčemu na slanění. Využili jsme výhradně oblastí, které jsou povoleny v náštěvnom poriadku. Nakonec jsme navštívili všechny povolené až na jednu - Sokoliu dolinu a Závojový laď, na který jsme měli zálusk = příští rok.

Suchá Belá byl náš první cíl. Po nástupu do doliny se nějakou chvíli jde. První led, který je lezitelný je Miskový lad. Obtížnost bych odhadl na příjemných lehčích WI 2. Led může být různě dlouhý. Zajímavé může být vylézt celou kaskádu. To už by bylo lezení na odhadem 20m + 20m.

Další led bych ohodnotil jako velmi lehký, snad WI 1, pokud zrovna ne turistika. Ale vzhledem k tomu, že hned vedle je perfektní Bočný ľad (snad WI 3), který je pro nás perlou celé doliny, tak může sloužit jako udržovač tělesné teploty pro nelezoucí část výpravy. Pokud se mám vrátit k Bočnému ľadu, musím ho hodnotit jako naprosto parádní. Postačí 4ks šroubů, pak už by stejně ledolezeckým začátečníkům nateklo tak, že už by necvakli ani borhák, natož zavrtali. Bočný leď dáváme nakonec všichni několikrát. Závěr dne má asi nejvíc pokažený Marek Piža, který je vyvolen ke slanění na totálně zmrzlých lanech, za kteréžto trápení mu patří vděk celé výpravy (já bych to lano odřezal a raději spadnul).

Ubytování jsme našli v Hrabušanech u paní Čujové. Moc se nám líbilo, a tak se k ní budeme těšit i příště. Přiznám se, že je to moc příjemné, pořádně se vyspat po lezení v posteli a ne chrnět někde na parkovištích. Ale zpět k dalšímu dni. To volíme Kláštornou dolinu. Procházka zamrzlým Hornádem je super i tak, ale potom, co jsme zahlédli Duhový ľad jsme ani nedoufali, že se ještě někam posunem. Byl parádní taky v tom, že díky šířce jsme na něj mohli lézt 2 dvojice aniž bychom po sobě házeli kusy ledu. Kamila jsme natočili v neskutečném Elvisovi při vrtání. Nevím, jestli situace byla vtipná nebo děsivá, ale nakonec nezavrtal... raději dolezl. Když už jsem u těch klasifikací, Duhový lad bych odhadl na WI 2-3. 

Cestu zpět volíme přes Kláštorisko (ruiny kláštera + výhled na Tatry a bohužel vytěžené lesy národního parku). Cestou dolů máme v plánu stavit se ještě v Letanovském mlýně. Tamější led se nastupuje přimo z Hornádu a je tím nejtěžším, co jsme lezli. Lezli jsme díky Marovi, který se obětavě plazil po straně lesem, přes drny, blato a převislé trávy, aby nám hodil lano na topa. Kolmé ledy, glazuru a padající cigle si raději vyzkoušet takto, než se přizabít. Led je pro nás vrcholem, prej WI 4.

Následuje už jenom nelezecká zastávka v Tatrách, kde plánujeme v březnu zakončení sezóny, pro mě zatím ledolezecky nejlepší. Na závěr patří poděkování kamarádům, kteří se na mě nevyprdli když jsem uvařil svoje auto na cestě do Kralovan (-30°C už je prostě moc) a Janičce, která mě na ledech překvapuje a já se bojím, co se stane, až si koupí nové mačky. Zvláštní pochvalu výletu zaslouží Mara. Jeho činorodost je hodná podnikání. Cepín (věrohodná kopie Petzl Nomic) je srovnatelná s originálem, který má Rick. O bouldermatce, která je lepší než moje PADka nemluvě.

Manínská renesance

Manín byla oblast, kam jsme poprvé zamířil z "rodného" Lidečka a kde jsem poprvé okusil lezení na vápenci. Můj vztah k oblasti se potom všemožně vyvíjel od tolerované až po nenáviděnou. Poslední dobou však naprostá většina lezení s Jančou směřuje právě do této oblasti. Proč ta změna?

Zamířil jsem na Verdon. Léta jsme se mu vyhýbal. Při pohledu do průvodce jsem byl vzápětí odrazen tím, že sektory jsou asi velmi podivně odjištěny. Nevím, kdy přesně byly přejištěny, ale faktem je, že v současné době některé sektory Manína nabízí dost možná nejlepší lezení v celém Pováží. A to si troufám napsat i s tím, že do porovnání zapojuji moje veleoblíbené Predhorie.

Pohled na Velký Manín ze Stráže

Pro ty, kteří  by měli zájem do oblasti vyrazit jenom ve stručnosti. Pokud hledáte lezení do 7-, tak skutečně skvělé je polezení na Dieravé. Sektor je přibližně 25m vysoký. Čím je spefický jsou chyty. Podobné jsou v okolí jen velmi těžko k nalezení. Skála je propojena dlouho horizontální jeskyní, na které vybíhá celá řada puklin, které konči velmi oblíbenými chyty. Na sektoru snad nelze vybrat špatnou cestu, snad až na Kalvádos, kde pokud si nevezmete něco na dojištění, budete mít docela nepříjemný lezecký zážitek (nemusí se týkat všech).

Další oblastí, která asi nenadchne tak, jako Dierava je verdonský múr. Tady je několik cest, od velmi lehkých po těžší. Doporučil bych Povex (7-/7), nebo třeba novou cestu K50 (5+), kterou najdete vlevo od Echa. Kromě těchto cest jsou tu i lehčí, které taky neurazí.

Povex 7-/7

Dalším sektorem, který bych rád představil je Biela stena. Tady jde už docela do tuhého. Klasa končí na 8a, ale najde se tu i několik lehčích cest. Já mám zálusk na Pílu, do které jsem se pořád ještě nenaštípal.

Upřímně, zatím jsem nic nezkoušel na Vlně, Baroku, nebo Stratených. Zato na Manínské stráži se nám moc zalíbilo. Klasifikace je o poznání tvrdší, než je tomu třeba na Dieravé. V 5+ nebo 6 tu může nastat občas vážný problém. Nicméně lezení je super. Namátkově bych doporučil Starou cestu, která je mimořádně pěkná. Z dalších nejde vyloženě vybrat, žádná neurazí.

Janča dolézá na Stráži

Cez Okno - Manínská stráž

Tak teda, budete - li mít někdy cestu, určitě doporučuji vyjít kopec nad Bazílií

(Foto: Michal Botek, David Sochora)

Brnčala

Stalo se pravidelností, nebo já bych tuto tradici pro nás s Janou zavedl, že koncem léta vyrážíme na Brnčálku. Tentokrát jsme vyrazili s velkým očekáváním, co všechno se změnilo s novým chatařem. Nutno říci, že na to, jak těžký začátek "chatarčenia" pan Petrík měl, chata funguje dobře. Detaily jako teplá voda ve sprše, nebo zmatek při rezervaci místa (z postele na poval) se dají pochopit a vyváží je poněkud levnější ceny jídel a samotného ubytka.

Panorama Belianských Tater z Kozí kopky (foceno mobilním telefonem)

Letos jsme se bohužel nedostali na nic jiného než Žeruchy. Počasí, přestože předpověď byla perfektní, se zvrtlo a tak nás každý den odpoledne do chaty vyprovodila bouřka a tak se staly Žeruchy dobrým utočištěm. S Janičkou jsem vylezli několik cest, které bych jen ve stručnosti představil poserům, jako jsem já. Sám si rád přečtu co nejvíc informací a postřehů na internetu předem.

Janča v dolezu na Kopce

Titul krásky výletu jsem udělili cestě Mereš-Puškáš. Cesta začíná na pilíři vlevo od ploten Korsvoldova tance či Čepelovy cesty. Po cirka 40m má štand z borháků. Poté cesta uhání pořád po pilíři. Odhadem 2-3 lanové délky, kdy člověk vytočí celých 60m lana. První možné zaváhání by mohlo nastat tam, kde se pilíř stane kolmým. Tam je třeba pokračovat po travnaté polici do severní stěny ke štandu z hrůzně vzhlížejících skob. Úsek nad štandem může vypadat na první pohled maličko zrádně, ale je to jen zdání. Na polici je třeba pokračovat do spárky odkud jde vidět druhý a poslední borhákový štand. Na ním se nachází nejtěžší délka, nově odjištěná v klíčovém kroku solidně vypadající skobou. Délka je klasifikována obtížností 5. V porovnání s Puškášem na Čiernom štitu je cesta výrazně lehčí. po přelezení délky jsem zažil jedinou chvilku, kdy jsem se bál. Po 10 letech mám pořád věc, které se bojím jako čert svěcené vody. Štandy. Tady moc pěkný buď udělat nešel, nebo šel udělat jinde, zbytečně jsem panikařil protože by držel .... a nebo je dělat neumím. Klidně je možná i poslední varianta. Naštěstí Jana přelezla. Po této délce zbývají už jen 3 lehké délky nahoru. Sestup je slaněním žlabem. Dlužno říci, že slanění je příjemné (pokud neprší - pak hrozí utopení).

Velmi pěkná je i Kniha. Cesta se většinou slaňuje po vylezení 3-tí délky. Osobně mi přišla v pohodě, jen ten tah lana na konci poslední délky .... :(

No, na třetí pokus nám vyšla Kozí kopka. Tento pidikvak o 5-ti délkách jsme zkoušeli už několikrát a pokaždé nás zahnalo počasí. Bohužel i tentokrát jsem k ní šli 1x jen tak a jak naši parťáci řekli, ani nemuseli domýšlet, kde že jsme.  Jak začaly přicházet černé mraky, mířili jsme ke Kopce. Kozí kopku jde jen doporučit začátečníkům. Snad jen malé doporučení - v druhé délce je třeba jít doleva. Přímo po pilíři mě to přišlo docela těžší, než uváděné III.

Kniha, Žeruchy

Po státnicích je rozlezenost tristní a necítím se na skálách, natož tak v horách. Časy se mění a tak i na mě došlo a budu se muset výrazně zamyslet, co jsou moje hlavní priority. Bohužel, teď už lezení nebudu moci dát na takové místo, jakému se těšilo doposud. Snad jen nezbývá než doufat v to, že jednou zas bude čas trénovat.

Medvědice

Někteří zaregistrovali, jiní slyšeli, několik z nás se už těší. Po téměř 20-ti letech si budeme moci legálně zalézt na "Pučinách". Oblasti, kde jsem strávil jako dítě u babičky moře času a zároveň v oblasti, které jsem měl a mám pořád tak moc rád. A vzhledem k tomu, že je to po těch 10-ti letech snad promlčeno můžu říci, že jsem právě tady s lezením začal a jako malí kluci, trestně právně NEodpovědní jsme v okolí Hradiska páchali hrůzné trestné činy. A to jeden za druhým, den co den. Začali jsme zde lézt. Nechce se mi teď pátrat, od kdy je lezení na Pulkách - Medvědici zakázáno, ale tuším, že někdy od roku 1994. Na Hradisku je nepřítomnost lezců ještě delší.

Lezecká oblast, jediné skalní město flyšového pásma Západních Karpat je jistě unikátní, nicméně i přesto si myslím, že mírou jakou se tu o krajinu pečuje a jakou se oblast chrání, jak pečlivě je střežena před nejdestruktivnějším možným rizikem, kterým není nic jiného než lezení, je za uši přitažená. Oblast je turisticky velmi silně využívána. Okolí skal je totálně sešlapáno a eroze zde fičí tak rychle, že si jejího rychlého postupu všimne i jinak přírody nevšímavý člověk. Občas si říkám, že už vlastně v tomto případě není ani co chránit.  Ale co naplat? Zeleným se tam asi jinak moc líbí, protože když jsem se letos dostal na SOČ jako jako vedoucí práce v oboru geologie, slečna ekoložka málem vyletěla z kůže, když jsem na tamějších pískovcích a zkoumali vliv SiO2 na mechy pro Shale Gas (zemní plyn). O těžbě samozřejmě nebylo ani ň, šlo jen o vztah mech - SiO2 uplatnitelný kdekoliv jinde. Inu, názory jsou různé.

A co nás teda vlastně čeká? Legální polezenice v převisech Medědice, Železné stráže a Železné, dohromady Pěti kostelech. Velmi pěkné skalce ukryté v lesích, cca 20m vysoké s parádníma převislýma cestama, které v nejbližším plotnovitém okolí moc nejsou. Výjimku jsem nečetl úplně podrobně, a vzhledem ke stupni ochrany doufám, že zde bude uplatněno pravidlo netvoření nových cest. Z Brna to není tak daleko a opravdu zde cesty některých klas chybí a vzhledem k tomu, že je mezi cestami běžně 3m místa, věřím, že by tu byl brzy počet nových "kvalitních" cest dvojnásobný. I když průvodce je vydaný, tak se snad nebude za čím honit. Další nevyjde několik let.

Až se kalendář přetočí na 1.7., můžete se vypravit za lezením, které určitě neurazí. Cesty jsou zde parádní. V mnoha se napsaly i nějaké ty místní lezecké dějiny (Burizony 6+, l.p. 1970) ale i v několika dalších. Pro práskače bude lahůdkou Pulčínská metoda nebo Night Cup (obojí 9-), pro ostatní třeba pěkný Medvědí kout, Medvědí hrana a už zmíněné Burizony. Určitě zde půjde strávit super víkend. Výjimku, spíš její zestručněnou podobu máte zde:

K vlastní vyjímce:

Rozhodnutí

Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona se právnické osobě: Českému horolezeckému svazu povoluje výjimka:

1. Ze zákazu pro vstup do NPR mimo cesty vyznačené

2. Ze zákazu pro provozování horolezectví v NPR Pulčín - Hradisko (lokalita Pět kostelů).

Podmínky výjimky

• Výjimka se vztahuje pouze na vstup a horolezeckou činnost ve vyhrazeném prostoru
• Lezení je povoleno pouze členům ČHS a jiných lezeckých organizací
• Forma registrace bude dohodnuta se správou CHKO (lezci se budou muset registrovat)
• Bude zpracován návštěvní řád, projednaný a schválený CHKO Beskydy do 30 dnů od nabytí platnosti.
• Lezecká oblast bude přesně vymezena značkami
• Horolezectví bude provozováno na zkušební dobu, do 31.10.2012 v období od 1.7. - 31.10., červenec - srpen od 9 - 18 hod a září - říjen 10 - 17 hod.
• Nedodržení podmínek povede k okamžitému ukončení platnosti výjimky
• Správce oblasti je pan Jaroslav Černota.

Pozornější si všimli, že zde jsou jisté perličky. Hlavně se těším na bod týkající se registrace lezců. Snad se sCHKO neinspirovala v Krkonoších a tak nebude třeba cestovat 14 dní předem na správu CHKO osobně pro povolení, a potom jen doufat v počasí. Stejně tak se bojím a zároveň prosím lezecké kamarády, aby dodržovali zákaz. Výjimka je sice v podstatě dost o ničem, ale jestli nadšeně vyrazíte zalézt na Hradisko a potom si budete myslet, že tím, že ze sebe uděláte blbečky že jste nic nevěděli něčemu pomůžete, tak to bude dost možná i sezona poslední. Doufám, že se budou držet přespolní, protože pokud to zas zatrhnou, tak už tu vytrvalost nenaberu nikde :)

Ať to leze!

Labáček a Tisá

Je to daleko. To je asi nejčastější, co můžu slyšet, pokud u nás navrhnu výlet do těchto míst. Labák je jen o něco blíž, než třeba Osp a k tomu je třeba přičíst 200km D1, která je kapitolou sama pro sebe. Tentokrát se ale podařilo. Sice to trvalo pět let, ale přeci jenom sem nahnal 4 lidi do auta, nasliboval jim všechno možné a nemožné a společně vyrazili k Drážďanům. 

Volba padla na Labák. Janě jsem nasliboval cesty jako na Obelisk v Prachově, Kamilovi sportovní cesty a Markovi postačilo jen lezení. První volba padla na Ligu neregistrovaných. Smutným faktem bylo, že jsem se v ní bál neskutečně víc, než tomu bylo kdysi. Že jsem až tak zlenivěl sportovním vápnem jsem opravdu nečekal. Už na místě se shodujeme, že lepší oblast široko daleko není a tak začínám být optimistou, že se sem snad podívám i častěji. Než 4 lidi vylezou 60m cesty a než s Kamilem nacvakáme vedlejší VIIIa, zjišťujeme, že naše síly se blíží konci. Nastává teda čas splnit slib Janči - výlet.

 

Pravčická brána je opravdu super, vedlejší hotel už sice takový zázrak není, ale budiž. Celkový dojem je báječný a já konečně pomalu zapomínám na "výdrb", který nám připravila odborná porota v soutěži SOČ. Holt, pokud ekologové posuzují práci geologa, vlastně se ani jiný výsledek čekat nedá. Ale to jen taková malá odbočka, protože ve vnitřní otrávenosti jsem prožil velkou část výletu.

Další den padá volba na Tisou. Nikdy jsem tam nebyl a tak se moc těším. Skály jsou super, popravdě nevím, kdy a jestli mě to na písku někdy bavilo víc, než tady. Skály mají ideální výšku, super prostředí a vůbec - všechno je super. Po bloudění se vracíme zpět k Janusově hlavě, kterou asi jedinou poznáváme a zkoušíme cestu za VIIa, která je v pohodě a jištěním není o nic horší, než třeba cesty na Lidečku. Po jejím vylezení míříme na Dárek rekreantům (VI). Po cestě potkáme Nojvu s Markétou a tak si za nima dolezeme parádní cestu lehké klasy. K Dárku bych potom dodal ještě asi tolik - mám pocit, že za VI to není. Oblez první kruhu podle mě z VI nemá mnoho společného. Minimálně VII to být musí. A vůbec, dostat se k prvnímu až tak úplně rekreantské není. Ale cesta super!

A co závěrem? Snad jen to, že se co nejdřív vrátím. Chasa snad bude ochotná vyrazit na dlouhou cestu. Některé písky máme sice blíž, ale tyhle jsou super. 

Foto: https://picasaweb.google.com/marek.goldbach/LabskePisky#

Ledy zimy 2010/2011

Nějak to tu umírá. Psát se mi nechce. Ale přesto bych přidal jenom stručnou poznámku, která by se lecskomu mohla hodit. Bude se týkat ledů, zhodnocení letošní zimy a stručného představení některých oblastí.

Lezci to mají v poslední době těžké. Když už by člověk pochopil to, že můžeme poničit skálu, případně vegetaci na ní, ještě hůř to já osobně chápu v případě ledů, přesně, nejsem schopný si srovnat v hlavě, jak strašně blížím okolí boucháním do zmrzlé vody. Ale budiž, i pod ledem je nějaký ten mech a nad ledem strom, za který většinou musím slanit. 

Lezení první - Kralovany

Oblast známá, snad možná nejznámnější. 4 etáže lomů, hromada lezení a i velké množství lidí nedělá problémy najít si kus ledu k vylezení. Okolí všelijaké, inu - co chcete po lomu. Oblast se nachází v NPR Malá Fatra a dle návštevného poriadku je zde lezení povolene. Různí idioti parkují hned pod lomem ve snaze ušetřit sotva 10 minut chůze. Takové asi nakopat někam, hlavně pokud mají CZ SPZku a vy jste potom od místních naházení do jednoho pytle...

Kralovany - spodní patro

Zastavení číslo dvě - Krivoklát

Popravdě, nevím, jestli můžu nebo nesmím. O oblasti nemám informaci o případném zákazu, ale asi tam lezení není ani zakázáno, ani povoleno. Jedná se o úzký ledový položený splaz, cca 35m. 30m je led, půlka glazura, půla tlustý led, zbývajících 5m šutroviště ke stromu. Jedná se o zábavu na sotva 1 den, na které spíš než ruce budou bolet achilovky - led je sklonu cca 70°. Pokud by někdo měl informaci o zákazu, kdykoliv informaci smažu.

Zastavení třetí - Jánošíkovy diery

Umí led podržet opravdu dlouho. I když všude kolem není po sněhu ani památky a počasí žene spíše na Predhorie, Diery mají mnohdy ledu dostatek. Letos jsme je navštívili 4x a pokaždé jsme si parádně zalezli. Ač se to nezdá, jsem si 100% jistý povolením lezení, které je výslovně uvedeno v návštěvním pořádku NP. Při lezení, kterého je zde spousta se můžete bavit pohledy na paka, které oblastí Diery procházejí bez maček a vesele se kloužou a vy jen trnete, který blb se tam doláme a vy budete někde někoho vytahovat. Diery se dají taky projít a vyjít až na Rozsutce. Procházku vřele doporučuji.

Janosikovy diery

tiesnavy

Zastavení poslední Velká Studená dolina

Když už ledy roztají i v Dierách, nezbývá, než vyrazit o kousek dál. Od nás cca 250km, tři hodiny cesty. Letos jsme lezli Grosz a Veverkáč. Oproti ledům výše popsaným jsou o poznání těžší = kolmé. Docela mě vykoupaly, ale byly parádní. Ledy netřeba víc popisovat, na tatry.nfo je průvodce víc než dostatečný. Jenom doplním, že Lad na ľavo má prapodivný slaňák... :)

Velká Studená dolina

Lad na lavo

Veverkáč

Sezona je u konce a po loňské, kterou jsem byl v Portugalsku jsme se po delší přestávce v ledech zas vyřádil. V blízkosti domova je ledů dost a mnohé jsou super. Teda, aspoň mě se líbí. V některých oblastech třeba víc hledat a po první návštěvě může být člověk spíš otrávený, než spokojený s lezeckým dnem, ale je třeba jenom pohledat a pak jsou i Diery nebo Obšívanka super. Bohužel jsem o některých ledech musel pomlčet, ale tak už to v našem koníčku chodí...

Tak ať to leze! 

HORE ZDAR 2011 Lidečko - vyfouknuto!

V Čechách mají "Horezdary" úplně jinou tradici než u nás na Moravě. Rád jsem čítával, jak se za nimi honí celý region a přišlo mi to jako velmi slibná taškařice. Několikrát jsem se o to pokusil i na Lidečku, které u nás na východní Moravě jako jedno z mála má věžičky s knížečkama. A ty jsou podstatné, aby se bylo kam zapsat a celá akce měla smysl. Jenomže jsem v minulých letech několikrát pohořel na tom, že tam vrcholovky buď nebyly, nebo jsem se nahoru přes samý sníh ani nevyplácal a když už, byl jsem předběhnut. 

Pokus o Lidečko Hore Zdar 2011 měl všechny předpoklady, aby skončil jako výlety z let předcházejících. S Kamilem jsem vlastně ani nevěděli, kam že to chceme jet. V úvahu přicházelo také hledání nových šutrů na období, až bude počasí lepší, nebo drytooling na bradlových skálách Slovenska. Nakonec jsme vybrali přeci jenom skály nejdomáčtější s tím, že se pokusíme dostat na všechny vrcholy a založíme si novou tradici. Posilu nám udělal Jarda, to aby nás tam bylo víc k zmrznutí :)

Cestou se mě honily myšlenky, že lezení skončí jako to s Dušanem před pár lety a to totálně promočenýma lezečkama, protože Lidečko je krom ploten známo také tím, že je tam hromada polic a na těch se krásně drží sníh a police mnohdy obejít nejde. Tentokrát však bylo všechno jiné a my jsme postupně krásnou cestou Stavěcí vystoupili na Hladkou, kde k naší radosti byla jak vrcholovka, tak poslední zápis někdy z listopadu. No, jestli tam někdo byl, má smůlu, měl se zapsat :).  Potom jsme si dali ještě několik dalších cest a dostali se ke zbývajícím vrcholovkám Lidečka.

 

Horezdar mi jako tradice přijde velmi pěkná. Lezci se mohou sejít k prvnímu lezení v kalendářním roce, trochu se protáhnout. Přesto je třeba myslet především na skálu, která ve spojení s vlhkostí a mrazem může být mimořádně zranitelná. Několikrát jsme musel svoje přání na Horezdar zrušit - Lidečko je na to příliš pěkné a byl bych rád, kdyby k tomu tak přistupovali i ostatní. 

Přátelé, vy co máte zájem, smůla - vyfouknuto :)