Predhorie - Papilio

Ani vlastně nevím proč jsem se v nejparnějších dnech octnul na Predhorie, které je sice super, ale tak možná v zimě při sluníčku. Dneska jsem s Marou a Zuzkou zustal dole na Bronzové, kde jsem neměl v plánu snad nikdy už jít, ale kvuli horku se lezeni dole jevilo jako jediná možnost. Pří pohledu do průvodce mě opravdu nenapadalo nic, co bych mohl lézt. Na co mám jsem vylezl, na co nemám, nevylezu nebo už mám zapytleno.

Nakonec jsme zvolili cestu Papilio. Klasa 7. Na cestu jsem se dival už několikrát, jenže borhák je tak vysoko. Fraškou bylo nakonec cvakani prvniho klackem. Tak jsem aspon Maru se Zuzkou pobavil

Cesta je to neskutečně pěkná. Paráda, nádhera! Jednoznačně nejpěknější cesta na Bronzové. Super 25m lezení, není tam žádná škaredá pasáž, prostě super! Jako pochvalu cestě můžem říct i to, že Kostková ji lezla 2x (na druhém) a chtěl i po třetí. To jsme se jí ale začli smát, tak nakonec couvla.

Tak teda - doporučení pro všechny. Nějak sem zkoušel v tomhle sekroru všechno a tohle je nejpěknější.

Jelenec

Paráda, super, nádhera. Tohle jediné mě napadá po dvou dnech lezení v téhle oblasti kousek od Bánské Bystrice. Jelenec je velmi mláda oblast. Začalo se tam lozit kolem roku 2002. Nicméně dnes se jedná o poměrně velkou oblast s více než 100 cest, ale co je hlavní, velké množství cest je naprosto parádní! Dneska mě mrzí, že jsem touhle oblastí tak opovrhoval, pokaždé když jsem měl možnost, raději sem volil Semmering, který je jen o kousek dál. Teď ale budu uvažovat jinak, Jelenec mě dostal!

Oblast se nachází necelých 20km za Bánskou Bystricí směrem na Donovaly, přesně na rozhraní Nízkých Tater a Velké Fatry. Lezení samotné je potom na prvním kopci Velké Fatry. Oblast se hledá vcelku jednoduše. Těsně za mostem je po pravé straně ve směru od BB velká skála, na ní pomník. Pod pomníkem se parkuje, v případě nejistoty - kousek od památníku je přehrada s malou historickou elektrárnou. Přístup ke skalám je potom cca 200m dolů po silnici směrem na BB, kde po pravé straně najdeme žebřík, po kterém vyjdeme prvních 20m do nejprudšího kopce, potom pokračujem po pěšině. Od cesty je to opravdu kousek.

Dneska se leze ve dvou sektrorech. My jsme naprosto trapně lezli téměř oba dva dny jenom v jednom z nich, o druhém jsme nevěděli :-D. Ale i ten byl super. Skála je převislá, chce to lézt aspoň těch 7, ale i s 6-tkama se tam dá pár dní zabavit. Budiž důkazem to, že pro Janinu to bylo první vápno v životě a do té doby lezla cca 4x po dvou cestách na Lidečku a v okolí (sice se jedná o talent, protože cesty kolem 7 tam byla schopná poskákat už i teď). V oblasti je taky několik velmi těžkých cest v jeskyni, kde se nachází bivak. Potěší taky 2 prameny pitné vody přímo u skal, takže pokud člověk jde do bivaku, nemusí sebou tahat vodu na vaření apod. Vykoupat by se potom mělo teoreticky dát v přehradě těsně u pomníku. Voda prej ale bude pěkně studená, no snad příště zkusím. Tentokrát byla zima jen když člověk kolem procházel.

Na nejtěžší projekt je vypsaná odměna 300€ (podmínkou je video). Druhý sektor je od prvního oddělený pásem, kde skály nejsou. Proto jsem to tam zapíchl a dál nešel, no - eror! Povzbuzením do budoucna potom určitě může být to, že pás skal pokračuje ještě velmi daleko za sektor číslo 2. Tam se zatím neleze, ale jedná se o tom s ochránci. Pokud by tohle prošlo, nevím o lepší oblasti v širokém okolí.

Opravdu netuším, co oblasti vytknout. Snad jen to, že ji nemám hned u baráku a cesta do Bánské Bystrice se docela vleče. Nejedná se tu o kilometry, ale o "odstrčenost" regionu. Těch 150km tam docela trvá. Cestou zpět jsme jeli na Ružoberok, cestou se stavili ve Vlkolínci, to jen pro kultůru. Ale takových míst k návštěvě, přestože se tu jedná o UNESCO památku je v okolí nesčetně!

No, a náš benjamínek, cykliska, westernistka a teď i začínající lezkyně to viděla takhle:

Můžu jen potvrdit Markovy slova. Jelenec je opravdu nádherné místo kde stojí za to se podívat. Jelikož to bylo moje první vápno nemůžu srovnávat ale oproti písku 100 a jedna:), žádné sedřené prsty a dokonce sem si ani neodřela kolena, tak nvm ci je to tim vapnem nebo jestli se zlepšují mé lezecké dovednosti:). Jinak s těma sedmičkama to nebylo skákání ale spíše houpání:(,ale možná to časem napravíme s tím mým talentem:). Cesty jsou tu opravdu různorodé a každý si tu příjde na své: od začátečníka který se vyřádí na čtyřkách a pětkách, tak pro opravdové borce co si můžou střihnout desítky a výš... Další výhoda těchto skal je, že zde nesvítí sluníčko. Takže i v létě je zde příjemně. Jediná nevýhoda je, že se zde prý běžně vyskytují medvědi, tak nvm my jsme žádného méďu nepotkali a to nám místní tvrdili, že jim chodí i do vesnice. Celkově to byl superní výlet a doufám že tam ještě někdy něco vylezu:). Dokonce sem se rozhodla si po tomto výletu koupit aspoň něco na lezení a trošku se tomu věnovat. I když si asi budu muset přebarvit vlasy, protože s blondýnky na skále si každý utahuje! Že Marku?!:)